O plemeni   Koně v ČR   Plemeníci   Hříbata   Koně na prodej   Fotogalerie   Sport   Výstavy     Odkazy    ČSCHAT   Reportáže   Aktuality   Archív   Registrace koní    Členská sekce  

LINIE

 

Úvod

Zpracovala Petra Marešová 

 

Liniová plemenitba se v chovu používá ke zvýšení dědičné ustálenosti žádoucích znaků. Je vyšší formou čistokrevné plemenitby. V rámci plemene je zpravidla více linií charakteristických určitými typickými znaky. U jezdeckých koní to mohou být např. drezurní či skokové dispozice, u dostihových koní letounské či vytrvalostní vlohy atd. a případně vlastnosti charakterové, konstituční, atd. V chovu zpravidla chovná linie zaniká po 4 až 7 generacích a vznikají chovné linie nové. K dosažení většího chovného efektu se využívají i inbrední linie tvořené záměrně vyšlechtěnými jedinci příbuzenskou plemenitbou nebo plemenitba meziliniová při kombinaci dvou linií s odlišnými vlastnostmi, s cílem tyto vlastnosti u potomstva spojit. Zjednodušeně by se dalo říci, že linie jsou jakási "mikroplemena" uvnitř daného plemene.

 

Do r. 2009 bylo v achaltekinské populaci zastoupeno 18 linií. V tomto roce byla uznána nová linie vyštěpená z linie Gelišikli. Zakladatelem je hřebec 699 Gundogar. Aktuálně tedy achaltekinské koně řadíme do 19 linií. Ne všechny linie jsou ale rovnocenné. Podle statistiky uvedené v X. plemenné knize achaltekinských koní (k r. 2000), je liniová struktura následující:

 

 Rozkliknutím jména linie otevřete článek o zadané linii

Linie

Hřebci

Klisny

Dorost

Celkem

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Arab

11

5,9

51

10,6

141

6,5

203

7,2

Kir Sakar

21

11,3

11

2,3

131

6,0

163

5,7

Kaplan

19

10,2

52

10,8

208

9,6

279

9,8

Everdy Teleke

6

3,2

6

1,3

29

1,3

41

1,4

Skak

3

1,6

12

2,5

67

3,1

82

2,9

Peren

15

8,0

29

6,0

138

6,4

182

6,4

Mele Kuš

4

2,1

3

0,6

47

2,2

54

1,9

Sere

8

4,3

40

8,3

162

7,5

210

7,4

Toporbaj

1

0,5

17

3,5

38

1,8

56

2,0

Karlavač

11

5,9

18

3,8

119

5,5

148

5,2

El

12

6,4

35

7,3

131

6,0

178

6,3

Sovchoz 2

5

2,7

11

2,3

131

6,0

147

5,2

Gelišikli

44

23,5

122

25,5

563

25,9

729

25,7

Fakirpelvan

14

7,5

43

9,0

93

4,3

150

5,3

Dor Bajram

-

-

5

1,0

11

0,5

16

0,6

Ak Sakal

6

3,2

19

4,0

67

3,1

92

3,2

Ak Belek

1

0,5

1

0,2

7

0,3

9

0,3

Posman 6 3,2 5 1,0 87 4,0 98 3,5

Gundogar

 

 

 

 

 

 

 

 

CELKEM

187

100

480

100

2170

100

2837

100

 

 

Linie - historie

 

Celá dnešní populace achaltekinců směřuje v paternitní linii ke dvěma hřebcům, a to Kutly Sakar a Čopar Kel, podle některých pramenů je zcela samostatnou linií také Ak Sakal.

Největší podíl v rámci liniového zastoupení má ovšem hřebec Kutly Sakar, k němuž směřuje přibližně 93% všech achaltekinců. Kutly Sakar byl pradědem hřebců Boinou a Sultan Guli.

 

 

2a Boinou

Boinou (též Bujun), pravnuk Kutly Sakara, vnuk Karamči, se narodil v roce 1885 po hřebci Leljaning Čepi, z achaltekinské klisny. Byl to velmi ušlechtilý, efektní hřebec, s dlouhým tenkým krkem a lehkou suchou hlavou, výrazným dlouhým kohoutkem, rovným hřbetem, širokou zádí a suchými končetinami. Vynikal  plochými klouzavými chody. Všichni jeho mužští předci byli bojovými hřebci, kteří absolvovali nespočet alamanů (válečných výprav). Boinou už touto zkušeností projít nemohl, neboť po připojení Turkmenistánu k Rusku (bitva u Goek Tepe, 1881) byly alamany zakázány. Hlavním využitím achaltekinců se tak stal národní turkmenský sport, kterým jsou dostihy. Boinou byl neporazitelný, vyhrál všechny dostihy, kterých se zúčastnil. Se stejným úspěchem jako na dráze se Boinou prosadil i v chovu, v jeho šlépějích šli i  jeho  potomci –synové Mele Kuš a Mele Čep, vnuci Baba Achun a Dovlet Išan a pravnuk Bek Nazar Al.

     Není dnes na světě achaltekince, v jehož rodokmenu by se jméno Boinou několikrát neobjevilo. V přímé paternitní linii k němu směřuje 70% achaltekinské populace, konkrétně tyto linie: Mele Kuš, Sere, Toporbai, Karlavač, El, Sovchoz 2, Everdy Teleke, Skak, Peren, Kir Sakar, Kaplan, Arab a Posman.

    

Boinou uhynul ve věku 23 let, 7. listopadu 1908.

 

 

 

Sultan Guli

Ještě počátkem dvacátých let minulého století tato linie nebyla příliš početně zastoupena. Jediným pokračovatelem se stal hřebec 220 Slučaj (původním jménem Dordža, vnuk Sultan Guliho, syn Kaib Baje ), černý hnědák, nar. 1923. Slučaj byl široce využíván v Džambulském hřebčíně v Kazachstánu. Jeho nejlepším synem se stal hnědák 629 Fakir Sulu, nar. 1935, inbrední ve stupni II x IV na Bek Nazar Ala. Fakir Sulu dal kvalitní potomstvo jak v Džambulském, tak v Ašchabadském hřebčíně, v čele se zakladateli vlastních linií, hřebci Gelišikli a Fakirpelvan.

 

           

220 Slučaj

 

629 Fakir Sulu

 

697 Gelišikli

 

828 Fakirpelvan

 

 

 

Čopar Kel

Ze čtyř synů Čopar Kela (Kevdar, Čerkez Chan, Abdurasul a Kurt Bai bílý) se prosadil jediný, hřebec Kurt Bai bílý. Před tím, než byl prodán do Íránu, stačil zplodit pět hřebců:

Mamed Beli Berdy, Chadži Nur (Geokča), Džangli Kara, Ak Sakal (Ak Baj Jaridža) a Kurt Baj vraný. Z nich pouze poslední dva se prosadili dále v chovu, a to Ak Sakal přes svého stejnojmenného syna hřebce 13 Ak Sakal a Kurt Baj vraný přes syna 85 Dor Bairam

 

 

Přehled vývoje linií

cca 1885-1927

1938

1953

1966

1978-1987

1988-2010

Boinou

Mele Kuš

 

Mele Kuš

Sapar Chan

Sere

Baba Achun

Toporbai

 

Toporbai

Karlavač     

Karlavač

El

 

El

 

Sovchoz 2

Dovlet Išan

Everdy Teleke

 

Everdy Teleke

Skak      

Skak

Peren

Toiči

 

 

 

Bek Nazar Al

Bek Nazar Dor

 

 

 

Posman

 

Posman

Mele Čep

Ag Išan

Kir Sakar

Kir Sakar

Kaplan      

Kaplan

Arab      

Arab

Sultan Guli

Slučaj             

 

Fakirpelvan

Gelišikli    

Gelišikli

Gundogar

Čopar Kel

 

Dor Bairam

Dor Bairam

Ak Sakal     

Ak Sakal

Ak Belek        

 

Ak Belek

Niderbai

Voron

Kara Kunon

 

 

 

Gečeli

 

Gečeli

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

<< Zpět