Linie  AK SAKAL

Původ zakladatele linie, hřebce 13 Ak Sakal se odvozuje ze staré linie Čopar Kel (stejně jako linie Dor Bairam). Otec 13 Ak Sakala, též Ak Sakal (Ak Baj-Jaridža) byl pravnukem hřebce Kurt Baj bílý, který byl  exportován do Íránu.

Tato linie nikdy nebyla příliš početnou, v současné době zaujímají její příslušníci 3,2% v rámci achaltekinské populace a aktivní plemenné hřebce lze spočítat v podstatě na jedné ruce.

 

Bělouš 13 Ak Sakal se narodil v roce 1930 v samém srdci Achalu, po hřebci Ak Sakal, z klisny Ilyas. Byl to nevelký, ale suchý, pravidelný hřebec (152-152-160-19,0), účastník legendárního pochodu Ašchabad-Moskva v r. 1935. Této vytrvalostní jízdy se účastnila také bílá klisna 279 Kyr Bajtal, která v r. 1936 dala po hřebci 13 Ak Sakal bílého hřebečka 518 Moskva, který později výborně běhal dostihy na Ašchabadském závodišti.
 

V roce 1949 se po hřebci 518 Moskva narodil bělouš 724 Kara Kir, prochovaný ve stupni II-II na Ak Sakala. V jeho pedigree se objevují jména nejlepších dostihových koní tehdejší doby – Boinou, Bek Nazar Dora, Everdy Teleke, Ag Išana. Kara Kir se narodil jako vraník a dlouho se jmenoval Karakunon (v překladu černý hřebeček), vybělovat začal poměrně pozdě, až v osmém roce života. Kara Kir absolvoval úspěšnou dostihovou kariéru na Ašchabadském závodišti, kde po dlouhá léta platil jeho rekord na 1200 m – 1.19,5. Kara Kir představoval ideál tekinského válečného koně, byl dostatečně vysoký, mohutný, pravidelného exteriéru a suché pevné konstituce.  (míry 157-158-173-19,0)Vynikal krásnou klabonosou hlavou s nepříliš dlouhým zátylkem a osvaleným, vysoko nasazeným, mírně jelením krkem. Takřka postrádal hřívu.

Linie hřbetu byla příkladná, s výrazným kohoutkem,

724 Kara Kir (518 Moskva - 627 Dor Depel
šikmou lopatkou, hlubokým hrudníkem a dlouhými žebry. Kara Kir se stal jediným pokračovatelem linie Ak Sakal.   

Kara Kir byl posledním plemeníkem-cestovatelem, který během připouštěcí sezony jezdil z kolchozu do kolchozu a připouštěl klisny.
V roce 1967 byl zakoupen do Terského hřebčína, kde byl dostatečně využíván, ovšem paradoxně po něm v chovu zůstal jediný syn – 866 Vatanči, zlatý plavák nar. 1970 z dcery Gelišikliho 1469 Guldžachan (Guldžachan je pravou sestrou vynikajícího 935 Yulduze a 699 Gundogara). Vatanči představoval velmi typického achaltekince, v mnohém připomínajícím svého otce. Nejdříve byl využíván jako plemeník v Dagestánu (zde jediným ze synů zařazených do chovu zůstal 999 Munir), následně byl přesunut do Turkmenistánu, kde zplodil výborné dostihové koně – Karakurta, Vepalyho, Vezipeho a Gulšat. Do chovu byl zařazen 1145 Vezipe a 1146 Vepaly.
866 Vatanči (724 Kara Kir - 1469 Guldžachan)  

1145 Vezipe, tmavý plavák, nar. 1985   v hřebčíně Komsomol z klisny 1939 Gja(875Gurgen) běhal jako 2-6letý velmi úspěšně dostihy na drahách v Ašchabadu, Čimkentu a Krasnodaru, a to celkem 38x, na distancích 1200-3200m. Vítězství získal mj. v Ceně Mele Kuše, druhé místo v Tbiliském Derby, čtvrté v Ašchabadském Derby, aj.

V Stavropolském hřebčíně, a posléze na farmě „Achaltekinec“ v Dubně byl využíván vnuk Kara Kira, plavák 999 Munir (z 1305 Moroška), narozený v r. 1979 v hřebčíně Dagestanskij. V roce 1982 získal v Krasnodaru titul Šampiona plemen. Munir byl nevelký, ovšem velmi efektní a typický hřebec. Ve Stavropolském hřebčíně pak sporadicky působil jeho syn Pompej, plavák, nar. 1987 z klisny Pazilla (l. Dor Bairam) a v Dubně hřebci Mamuk, Mramor a Mankurt,narození z  ryzky Abraj (l. Kir Sakar). 1230 Mamuk v současné době působí v plemenitbě v USA v chovu pana Ottse. 

 

 999 Munir ( 866 Vatanči-Moroška)

 

Další Munirův potomek, který působí v USA, je hřebec 1233 Maruk, plavák nar. 1995, z klisny 2602 Ataka. V České republice v chovu Petry Marešové působí Munirův syn Germes, plavák, nar. 1989, z producentky vynikajících dostihových koní 2209 Granky. 
     
 
1230 Mamuk     1233 Maruk

 

Ve Stavropolském hřebčíně také působil syn Vatančiho Keledžar, nar. 1981 z klisny Kometa (l. Fakirpelvan). Byl to nevelký, ale opět velmi efektní hřebec suché pevné konstituce a pravidelného exteriéru. V jeho rodokmenu se objevuje inbreeding na Fakir Sulu, Sapar Chana a Džeren. Svého času byl tento hřebec zapůjčen také do Lugovského hřebčína, kde ovšem nebyl téměř využit. Zde po něm zůstala jediná dcera Kika, úspěšná na dostihové dráze.

 

       

Keledža (866 Vatanči-1577 Kometa)

   Karakurt (866 Vatanči-1986 Kipčak)   Murmansk (Mamuk-Magnolia)

 

 

V ČR jsou k dispozici mražené inseminační dávky hřebce linie Ak Sakal. 

Hřebec  Pahim (Schamborant - Penelope)

 

 

<< Zpět