Linie  TOPORBAI

Tato linie spadá do skupiny směřující v paternitní linii k hřebci 2a Boinou, a to přes Boinouva vnuka Baba Achun. Baba Achun byl jedním z vynikajících hřebců, kteří byli v roce 1913 zakoupeni do Ašchabadského (dříve Zakaspijského) hřebčína. Pobyl zde, žel, jen krátce, neboť zahynul během evakuace hřebčína.

Z jeho potomků vynikli dva, a to na dráze výborný Baba-Durmaz (později plemeník v Degeresském hřebčíně) a zejména pak plavák Mele Chadži Nur, osobní kůň známého náčelníka basmačů Džunaid-Chana. Mele Chadži Nur, někdy známý též s přídomkem Chivinský, dal světu dva zaznamenáníhodné hřebce, a to Tugurbaie (otec zakladatele vlastní linie hřebce 100 El) a Toporbaie.

244 Toporbai, zlatý plavák, se narodil v roce 1918, jeho matkou podle některých pramenů (3. až 5. plemenná kniha, kniha „Plemena Střední Asie“, byla klisna Chadži Bal, po Baba Achun, z matky Oraz Nijaz Karadašli (matka zakladatele vlastní linie, hřebce 175 Mele Kush), v knize T.N. Rjabové o liniích je pak uváděna jako matka přímo Oraz Nijaz Karadašli. Každopádně podle dochovaných svědectví  potomstvo Toporbaie a Mele Kuše mělo hodně společných rysů, děti Toporbaie byly však typičtější a s lepší linií hřbetu.

     Sám Toporbai nebyl prost všech nedostatků – byl úzký v prsou, se šavlovitými nohami a poněkud delším hřbetem, ovšem velmi typický a ušlechtilý. Své nedostatky potomstvu nepředával. Ač svědectví o výkonnosti samotného Toporbaie nemáme, podle M.I. Belonogova jeho děti měly vynikající rychlostní

předpoklady a mnohé z nich byly úspěšné na dráze (např. ryzák 281 Julduz, nar. 1923, který ve Frunze a Taškentu běhal proti anglickým plnokrevníkům).

V roce 1929 byl Toporbai k velké lítosti přesunut na Ural, kde připouštěl klisny jiných plemen a v roce 1935 uhynul.

Linie se dále rozvíjela prostřednictvím tří hřebců 161 Mamed (244 Toporbai-achaltekinská klisna), 173 Mele Kirgi (244 Toporbai-Velidel) a 044 Tillja Kush (244 Toporbai-Movljan Berdy), z nichž zejména poslední z nich byl hojně využíván. Další Toporbaiovi synové 281 Julduz, 102 Žokej, 240 Titanik (účastník pochodu z Ašchabadu do Moskvy) a 87 Dor Depel takovou šanci nedostali a zanechali po sobě jen minimum potomků.

044 Tillja Kush, zlatý plavák, nar. 1926, nese ve svém pedigree 25% krve anglického plnokrevníka, přes svoji matku Movljan Berdy, dceru A1/1 Burlaka. Po svém plnokrevném dědovi zdědil velmi korektní exteriér, ale zároveň si zachoval achaltekinskou typičnost a ušlechtilost. Tillja Kush absolvoval úspěšnou dostihovou kariéru, posléze působil nějakou dobu v Uzbekistánu, dále v Karabairském hřebčíně a následně byl navrácen do Turkmenistánu, do 69. hřebčína. Jeho potomstvo bylo ve většině případů pravidelného korektního exteriéru, typické, s dobrou výkonností na dráze (klisna Garga, 2200 m-2:41,5s, hřebec Vezir – 2200m-2:40s). Nejlepší potomci se rodily  z dcer Mele Kushe a Everdy Teleke.

   

Ve spojení s linií Mele Kush se rodili koně s živým temperamentem, se suchými, pevnými končetinami a velkou vytrvalostí a rychlostí. Zmínit můžeme klisny 977 Togdari a 997 Tyz a hřebce 618 Touz Kush a 596 Tezir (otec pozdějšího rekordmana 435 Kara Mashala).

 Ve spojení s linií Everdy Teleke se narodili koně jako Tašauz, vraník, který se pyšnil mimořádnou typičností, nebo 588 Tarlan, který v roce 1945 vyhrál meziplemenný srovnávací dostih v Moskvě na vzdálenost 500 km. Účastníky tohoto závodu byli koně achaltekinští, jomudští, ruští a orlovští klusáci, koně kabardinští a karabairští. Každý z koní nesl předepsanou hmotnost 100 kg, 500 km dlouhou trať urazili za 62 hodin a 10 minut v dešti, v těžkém bahnitém terénu na Centrálním moskevském závodišti. Po uběhnutí 500 km pak koně ještě absolvovali kontrolní rovinný dostih na 2000 m.

Syn Tillja Kushe, 347 Vezir (z 026 Vecherzen, po 026 Kuli-Chan) zplodil vynikajícího tmavého plaváka 432 Karlavach (z klisny 60 Barok), úspěšného na dráze, který později založil vlastní linii. Linie Toporbai zaznamenala největší rozmach ve 30. a 40. letech, v dnešní době má ovšem díky mnohdy nepromyšlenému využívání plemeníků pouze  2% podíl ve struktuře plemene.

Většina současných příslušníků linie patří k potomstvu hřebce 969 Rokot (902 Kyrgi z 1842 Rovshan), pravnukovi 435 Kara Mashala. Rokot se narodil v roce 1974 v hřebčíně Čagorta, v Kalmýkii, kde byl i využíván coby plemeník, dvě připouštěcí období „pracoval“ ve Stavropolském hřebčíně.

     Kromě níže uvedených synů se Rokot poměrně osvědčil jako mateřský otec – z jeho dcer zmíním producentku vynikajících dostihových koní Granku, dále matku Světových šampionek Operu a Šampionku plemene z roku 1986 v Krasnodaru Maisu. Po Rokotovi bylo zařazeno do chovu pět hřebců – vraník Jazyr (z 1880 Jalma), Šampion z roku 1994, dále nepříliš 

využívaný zlatý hnědák Aždar (z 2092 Ada), Grad (z 2206 Gortenzia) a ve Švýcarsku působící Rustam (z 2439 Rena).

 

Jazyr Grad 1069 Kortik Rustam

Posledním a nepochybně nejvýznamnějším Rokotovým synem v chovu je hřebec 1069 Kortik (z 1987 Korsika, 897 Kizil), hnědák, narozený v roce 1985 v hřebčíně Čagorta, v chovu působil v hřebčíně Dubna a Akhalt-Service. Kortik startoval jako 2-4letý na dostihové dráze s průměrnými úspěchy (ze 14 startů vytěžil jedno vítězství a 7 umístění, velmi dobrého času dosáhl na distanci 1600m), v roce 1988 na výstavě v Tbilisi získal Diplom III. stupně. Mezi jeho přednosti patřil vynikající pohyb, který předával i svým potomkům. V chovu krátce působili jeho synové Grand-Kuli a Makat (oba předčasně uhynuli), po Makatovi je zařazen v chovu hřebec Opium, drobný, ale dostatečně typický hřebec s výborným rodokmenem. Opium je otcem Juniorského světového šampiona z roku 2009, hřebce Kodar (z Karagul).

 

1744 Grand Kuli 1227 Makat Opium

 

Kortikovým synem působícím v chovu v ČR byl zlatý plavák Mingam (z 2841 Mimoza), typický představitel své linie. Hřebec středního rámce, vynikající jako ostatní Kortikovy děti pohybem a také rychlostí, zejména na krátkých až středních distancích. Mingam je vysoko hodnocen i dle kvality svého potomstva, jeho dcera Jana-Jan (z 2698 Davenda) se v roce 2008 stala Juniorskou evropskou šampiónkou. Je velká škoda, že  po tomto hřebci nezůstal žádný hřebčí potomek, který by byl liniovým pokračovatelem.

    

Kortik se prosazoval i jako úspěšný mateřský otec, v chovu de facto po celém světě má zařazenu dostatečně početnou skupinu dcer. V České republice zmiňme pravou sestru výše zmíněného plemeníka Makata, klisnu Meksiku a klisnu Dorkeik. Jako mateřský otec figuruje Kortik i u dalších hřebců působících v ČR, Stambula a Samuraie.

 

 Zpracovala Petra Marešová

 

   V ČR nepůsobí zástupce linie Toporbai

 

 

<< Zpět