Tato linie spadá do skupiny
směřující v paternitní linii k hřebci 2a Boinou, a to přes
Boinouva vnuka Baba Achun. Baba Achun byl jedním
z vynikajících hřebců, kteří byli v roce 1913 zakoupeni do
Ašchabadského (dříve Zakaspijského) hřebčína. Pobyl zde,
žel, jen krátce, neboť zahynul během evakuace hřebčína.
Z jeho potomků vynikli dva,
a to na dráze výborný Baba-Durmaz (později plemeník v Degeresském
hřebčíně) a zejména pak plavák Mele Chadži Nur, osobní kůň
známého náčelníka basmačů Džunaid-Chana. Mele Chadži Nur,
někdy známý též s přídomkem Chivinský, dal světu dva
zaznamenáníhodné hřebce, a to Tugurbaie (otec zakladatele
vlastní linie hřebce 100 El) a Toporbaie.
|
244
Toporbai, zlatý plavák, se narodil
v roce 1918, jeho matkou podle některých pramenů (3. až 5. plemenná kniha, kniha
„Plemena Střední Asie“, byla klisna Chadži Bal, po Baba Achun, z matky Oraz
Nijaz Karadašli (matka zakladatele vlastní linie, hřebce 175 Mele Kush), v knize
T.N. Rjabové o liniích je pak uváděna jako matka přímo Oraz Nijaz Karadašli.
Každopádně podle dochovaných svědectví potomstvo Toporbaie a Mele Kuše mělo
hodně společných rysů, děti Toporbaie byly však typičtější a s lepší linií
hřbetu.
Sám Toporbai nebyl prost všech nedostatků –
byl úzký v prsou, se šavlovitými nohami a poněkud delším hřbetem, ovšem velmi
typický a ušlechtilý. Své nedostatky potomstvu nepředával. Ač svědectví o
výkonnosti samotného Toporbaie nemáme, podle M.I. Belonogova jeho děti měly
vynikající rychlostní |
|
předpoklady a mnohé z nich byly úspěšné na dráze (např. ryzák 281 Julduz, nar. 1923, který ve Frunze a
Taškentu běhal proti anglickým plnokrevníkům).
V roce 1929 byl Toporbai k velké lítosti
přesunut na Ural, kde připouštěl klisny jiných plemen a v roce 1935 uhynul.
Linie se dále rozvíjela
prostřednictvím tří hřebců 161 Mamed (244
Toporbai-achaltekinská klisna), 173 Mele Kirgi
(244 Toporbai-Velidel) a 044 Tillja Kush (244
Toporbai-Movljan Berdy), z nichž zejména poslední z nich byl
hojně využíván. Další Toporbaiovi synové 281 Julduz, 102
Žokej, 240 Titanik (účastník pochodu z Ašchabadu do Moskvy)
a 87 Dor Depel takovou šanci nedostali a zanechali po sobě
jen minimum potomků.
044 Tillja Kush,
zlatý plavák, nar. 1926, nese ve svém pedigree 25% krve
anglického plnokrevníka, přes svoji matku Movljan Berdy,
dceru A1/1 Burlaka. Po svém plnokrevném dědovi zdědil velmi
korektní exteriér, ale zároveň si zachoval achaltekinskou
typičnost a ušlechtilost.
Tillja Kush absolvoval
úspěšnou dostihovou kariéru, posléze působil nějakou dobu
v Uzbekistánu, dále v Karabairském hřebčíně a
následně byl navrácen do Turkmenistánu, do 69. hřebčína. Jeho potomstvo
bylo ve většině případů pravidelného korektního exteriéru,
typické, s dobrou výkonností na dráze (klisna Garga, 2200
m-2:41,5s, hřebec Vezir – 2200m-2:40s). Nejlepší potomci se rodily z dcer Mele Kushe a Everdy Teleke. |
|
Ve spojení s linií Mele Kush se rodili koně s živým temperamentem, se suchými,
pevnými končetinami a velkou vytrvalostí a rychlostí. Zmínit
můžeme klisny 977 Togdari a 997 Tyz a hřebce 618 Touz Kush a
596 Tezir (otec pozdějšího rekordmana 435 Kara
Mashala).
|
Ve spojení s linií Everdy Teleke se narodili koně jako
Tašauz,
vraník, který se pyšnil mimořádnou typičností, nebo
588 Tarlan,
který v roce 1945 vyhrál meziplemenný srovnávací dostih
v Moskvě na vzdálenost 500 km. Účastníky tohoto závodu byli
koně achaltekinští, jomudští, ruští a orlovští klusáci, koně
kabardinští a karabairští. Každý z koní nesl předepsanou
hmotnost 100 kg, 500 km dlouhou trať urazili za 62 hodin a
10 minut v dešti, v těžkém bahnitém terénu na Centrálním
moskevském závodišti. Po uběhnutí 500 km pak koně ještě
absolvovali kontrolní rovinný dostih na 2000 m. |
|
Syn Tillja Kushe,
347 Vezir (z 026 Vecherzen, po 026 Kuli-Chan)
zplodil vynikajícího tmavého plaváka 432 Karlavach (z klisny
60 Barok), úspěšného na dráze, který později založil vlastní
linii. Linie Toporbai
zaznamenala největší rozmach ve 30. a 40. letech, v dnešní
době má ovšem díky mnohdy nepromyšlenému využívání plemeníků
pouze 2% podíl ve struktuře plemene.
Většina současných
příslušníků linie patří k potomstvu hřebce 969 Rokot
(902 Kyrgi z 1842 Rovshan), pravnukovi 435 Kara Mashala. Rokot se
narodil v roce 1974 v hřebčíně Čagorta, v Kalmýkii, kde byl
i využíván coby plemeník, dvě připouštěcí období „pracoval“
ve Stavropolském hřebčíně.
Kromě níže uvedených
synů se Rokot poměrně osvědčil jako mateřský otec – z jeho
dcer zmíním producentku vynikajících dostihových koní Granku,
dále matku Světových šampionek Operu a Šampionku plemene
z roku 1986 v Krasnodaru Maisu.
Po Rokotovi bylo
zařazeno do chovu pět hřebců – vraník Jazyr (z
1880 Jalma), Šampion z roku 1994, dále nepříliš
|
|
využívaný zlatý hnědák
Aždar (z 2092 Ada), Grad (z 2206
Gortenzia) a ve Švýcarsku působící Rustam (z
2439 Rena).
|
|
|
|
Jazyr |
Grad |
1069 Kortik |
Rustam |
|
Posledním a nepochybně
nejvýznamnějším Rokotovým synem v chovu je hřebec 1069
Kortik (z 1987 Korsika, 897 Kizil), hnědák, narozený
v roce 1985 v hřebčíně Čagorta, v chovu působil v hřebčíně
Dubna a Akhalt-Service. Kortik startoval jako 2-4letý na
dostihové dráze s průměrnými úspěchy (ze 14 startů vytěžil
jedno vítězství a 7 umístění, velmi dobrého času dosáhl na
distanci 1600m), v roce 1988 na výstavě v Tbilisi získal
Diplom III. stupně. Mezi jeho přednosti patřil vynikající
pohyb, který předával i svým potomkům. V chovu krátce
působili jeho synové Grand-Kuli a Makat
(oba předčasně uhynuli), po Makatovi je zařazen v chovu
hřebec Opium, drobný, ale dostatečně typický
hřebec s výborným rodokmenem. Opium je otcem Juniorského
světového šampiona z roku 2009, hřebce Kodar
(z Karagul).
|
|
|
1744
Grand Kuli |
1227
Makat |
Opium |
Kortikovým synem
působícím v chovu v ČR byl zlatý plavák Mingam
(z 2841 Mimoza), typický představitel své linie. Hřebec
středního rámce, vynikající jako ostatní Kortikovy děti
pohybem a také rychlostí, zejména na krátkých až středních
distancích. Mingam je vysoko hodnocen i dle kvality svého
potomstva, jeho dcera Jana-Jan (z 2698 Davenda) se v roce
2008 stala Juniorskou evropskou šampiónkou. Je velká škoda,
že po tomto hřebci nezůstal žádný hřebčí potomek, který by byl liniovým
pokračovatelem.
Kortik se
prosazoval i jako úspěšný mateřský otec, v chovu de facto po
celém světě má zařazenu dostatečně početnou skupinu dcer.
V České republice zmiňme pravou sestru výše zmíněného
plemeníka Makata, klisnu Meksiku a klisnu Dorkeik. Jako
mateřský otec figuruje Kortik i u dalších hřebců působících
v ČR, Stambula a Samuraie.
Zpracovala Petra Marešová
|
|