Petra Marešová -   farma Achalteke Tukleky

 

Předsedkyně ČSCHAT

 

 

Petra Marešová   *5.10.1976

Tukleky 3, 396 01 p. Humpolec

tel.: +420 723 301 971                                                          

email: achalteketukleky@seznam.cz

www.akhal.net

 

 

 

Proč jste se rozhodli pro toto plemeno a kdy a kde jste se o něm prvně dozvěděli?

Achaltekince jsem poprvé viděla coby do koní zapálené dítko na obrázku ve Štruplově Chovu koní. Byl to takový ten pocit déjà vu a cítění, že toho koně znám a že to je ten pravý. V té době to bylo nicméně naprosto nemyslitelné a achaltekincům po dlouhé roky zůstalo vyhrazeno jen místo pro nesplněné sny.

Imponovaly mi i různé informace a texty, které jsem o plemeni četla (pravda, než nastala éra internetu, tak jich nebylo mnoho), fascinovaly mě různé tradující se historky o jejich inteligenci, vztahu s člověkem, výkonnosti  a samozřejmě mě lákalo zjistit, jestli je to jen lidový folklór nebo pravda. Skutečnost pak ještě předčila mé očekávání J.

Poctivě musím ale přiznat, že v době „čekání na achala“ jsem se zajímala i o jiná ušlechtilá plemena, ať už o araby nebo anglické plnokrevníky (ti nakonec byli mými prvními vlastními koňmi).

                                                                     

S jakými názory na achaltekince se setkáváte ?

Co se týká vzhledu achaltekince, tak spíše převažují názory kladné. S pozitivními ohlasy se poměrně často setkávám u lidí z uměleckých kruhů, kteří dokáží ocenit neuniformní krásu a eleganci. Ale samozřejmě ne každému se achaltekinec líbí, někteří ho mají zaškatulkovaného jako vychrtlou jelenovitou prskavku s exteriérovými vadami.

Co se týká lidí, kteří měli možnost achaltekince poznat blíže a třeba s ním pracovat, tak je to tak půl na půl. Někdo je z něj nadšen, z osobní zkušenosti mohu říci, že vesměs kladný vztah k achaltekincům mají lidé z dostihového prostředí, zvyklí pracovat s citlivými temperamentními zvířaty a lidé, kteří hledají u svého koně nejen schopnost podávat výkony, ale i krásu a barvitost duše a dokáží se srovnat se silnou, inteligentní osobností. Někdo bude achaltekince doživotně zatracovat. 

Každopádně je to plemeno, které pravděpodobně neosloví jezdecké masy, preferující hajlující teplokrevné mastodontíky J.

 

Je podle Vás achaltekinec vhodný i pro začátečníka?

Určitě bych úplnému začátečníkovi nedoporučila pořizovat si jakéhokoliv vlastního koně, a to bez ohledu na plemeno. Pokud je otázkou myšleno, zda lze začátečníky jezdecky vzdělávat na achaltekincích, tak ano, lze, samozřejmě za předpokladu, že kůň je k tomuto úkolu připraven a na zemi stojí kompetentní cvičitel.

 

Jaké máte zkušenosti s výcvikem.

Je to kůň velmi inteligentní, který se učí rychle (to dobré i to špatné). Zároveň je to kůň temperamentní a aktivní, takže mimo práci pod sedlem je potřeba mu dopřát maximální možnost pohybu, pak nebude mít potřebu si přebytečnou energii ventilovat během výcviku. A pochopitelně vztah jezdec-kůň musí být založen na vzájemné důvěře a respektu. Bez jednoho či druhého to nepůjde.

S mladými nezkaženými koňmi je většinou radost pracovat. Snažím se s nimi pracovat co nejvlídněji a motivovat je,  aby práci vnímali jako činnost zábavnou a ne jako nutné zlo – zkrátka schola ludus J. Výcvik musí být vzájemným dialogem, pokud možno „zdvořilou a srozumitelnou konverzací“ – v tomto směru leží hlavní zodpovědnost na člověku, který musí předvídat možné reakce, předcházet konfliktním situacím a nenechat tak hovor sklouznout do pouličních vulgarismů. A protože achal je kůň velmi senzitivní a ve svých zpětných odezvách reaktivnější, než třeba běžný teplokrevník, může člověku, který se s tím nesetkal nebo nemá dostatek zkušeností, působit při výcviku problémy. Dalším problémem na straně lidské bývá nedostatek pokory – znám ze svého okolí případy, kdy renomovaní profíci při výcviku achaltekince zcela selhali – tvrdošíjně trvali na svých tisíckrát vyzkoušených monolozích a tomu odpovídal i výsledek. Nebezpečné situace nastávaly zejména pokud dotyční narazili na mimořádně hrdého, inteligentního jedince.

Naopak musím vyzdvihnout to, co dělá achaltekince odlišným proti jiným koním a co výcvik může usnadnit – a to je vztah s člověkem. Pokud funguje vzájemné pouto mezi Vámi a Vaším koněm, máte svého koně rádi a on to ví, dokážete se mnohdy přenést přes problémy, které během výcviku nastanou (čímž nemyslím, že když budete koníkovi podstrojovat pamlsky, že on Vám na oplátku napiafuje). Každopádně z vlastní zkušenosti průměrně vzdělaného jezdce mohu říci, že naši koně jsou k mým chybám velkorysí, nemají potřebu jich zneužívat a naopak v situacích, kdy společně jezdecky „tápeme“, se aktivně snaží nabízet možná řešení.

 

Jaký máte názor na achaltekince ve sportu?

V minulosti achaltekinci dokázali, že úspěchu, i toho nejvyššího v podobě olympijského zlata,  dosáhnout mohou. Nicméně si myslím, že ze spousty důvodů bude velmi těžké něco podobného zopakovat.

V první řadě je potřeba si uvědomit, že achaltekinec nikdy nebyl cíleně šlechtěn jako sportovní kůň, čímž je oproti dnešním skokovým a drezurním specialistům handicapován. Navíc je plemenem málopočetným (pro zajímavost – i když v posledních letech nastal určitý chovatelský boom, přesto bylo v roce 2008 zaregistrováno „jen“ 364 hříbat, z toho v Evropě 46, což se s několika tisíci každoročně narozenými teplokrevnými naprosto nemůže srovnávat) a tak i pravděpodobnost, že nastane šťastlivá konstelace, kdy se sejde mimořádně talentovaný kůň, ovšem také jezdec a trenér, je podle mě nízká (ano, nedostatek kvalitního jezdeckého a trenérského kádru je dalším problémem – ruská škola v podobě Filatova a Petuškové je pryč a z pohledu evropských jezdců, kteří mají ambice do vyššího sportu, je přirozené a pochopitelné investovat do prověřeného teplokrevného plemene, než experimentovat s achaltekincem). Další, ne vždy splnitelnou podmínkou, je dostatečné finanční zázemí umožňující kvalitní přípravu a účast na závodech.

Z neolympijských disciplín se jako logická volba nabízí vytrvalost, ale i zde vzhledem k počtu aktivních jezdců s achaly a několikanásobné početní převaze arabů, kteří jsou vesměs i finančně dostupnější,  nelze očekávat nějaké masové úspěchy.

Dalším nepříznivým faktem je, že v Evropě jsou achaltekinci převážně v držení hobby jezdců, kteří, pokud už závodí, tak na nižší úrovni. Většina z nich si achala pořizuje nikoliv s vidinou sportovní kariéry, ale jako partnera pro volný čas.

Úloha, které by se achal, pokud už hovoříme o sportu, mohl úspěšně zhostit, by mohla být ve funkci donátora „krve“ – když už je v chovu teplokrevných koní úspěšně využíván anglický plnokrevník, proč ne výrazně konstitučně tvrdší achaltekinec? Samozřejmě by musel být vybrán vhodný jedinec, jak z hlediska exteriéru, pohybu, tak i charakteru. Ale třeba takového Garanta bych si na této pozici dokázala živě představit.

 

Co je vaší prioritou, chov, sport, nebo hobby?

Tak pro mě je prioritou jednoznačně chov, i když ježdění se samozřejmě nezříkám J. Pokud bych se něčemu ráda více věnovala, tak klasickému jezdectví. Sport ve své dnešní podobě mě osobně nikterak neoslovuje, nicméně jsem si vědoma toho, že dorost je potřeba nějakým způsobem testovat - zde bych ovšem ráda zůstala u testace na dostihové dráze, tak jak je ostatně u achaltekinců tradicí.

 

Jaká je Vaše zkušenost s podílovými x plnokrevnými achaltekinci? Pozorujete mezi nimi nějaké rozdíly?

Není podílový jako podílový J. Pro zapsání do registru podílových koní stačí mít 1/8 krve achaltekince a zbytek může být doslova cokoliv. Takže i projevy takového jedince záleží do jisté míry na tom, jaké zastoupení jakých plemen v rodokmenu má. Pokud budu brát v úvahu to, čím nejvíce disponuje Česká republika, tedy anglo-tekince, s podílem krve anglického plnokrevníka v průměru mezi 5-25%, tak i to je hodně individuální záležitost. Co se týká typu, mnohdy byste nerozeznali plnokrevného achaltekince od podílového, dokonce byly i doby cca 8-9 let zpět, kdy bych se odvážila tvrdit, že typičnost byla u podílových achaltekinců v ČR vyšší, než u těch plnokrevných. Co se týká charakteru, tak specifické zkušenosti mám s podílovými koňmi z E-rodiny (rodina založená anglickou plnokrevnou klisnou Epigrammou) – tyto koně bych ve srovnání s těmi plnokrevnými achaly, které na farmě máme, považovala za obtížnější a problematičtější. Ale s trochou dobré vůle i s nimi se dalo vyjít, jen to chtělo více času. A snad ještě jeden postřeh – u podílových postrádám ono noblesní chování asilního aristokrata.

 

Jaký je Váš názor na jeho tělesnou stavbu a často zmiňované vady?

Pokud je achaltekinec korektně stavěn, tak  naplňuje obraz ideálního jezdeckého koně.

Co se týká často zmiňovaných vad jako je jelení krk, dlouhá slabá bedra, měkčí hřbet, tak mi někdy přijde, že autoři knih o koních od sebe opisují a nenamáhají se si aktuálnost či pravdivost informací ověřit. Skutečnou perličkou pak pro mě třeba bylo přečíst si Řád plemenné knihy achaltekinský plnokrevník zpracovaný tehdejším Sdružením chovatelů achaltekinského plnokrevníka a altajského koně (a schválený Ministerstvem zemědělství ČR). Kromě jiných pikantností byste se například ve standardu plemene dočetli takový nonsense,  jakože achaltekinec má mít nízko nasazený krk (ten je považován u tohoto plemene za nežádoucí a pokud se k tomu připojí i jelení krk, budete mít jako jezdec opravdu těžkou práci).

Za posledních cca 20 let se každopádně exteriér achaltekinské populace díky selekci vylepšil. Na začátku 70. let minulého století, kdy se počet koní pohyboval řádově okolo několika set, byli pochopitelně zařazováni do plemenitby i koně s ne zcela ideálním exteriérem. Nyní už je situace jiná a selekce je výrazně přísnější. Podle statistik patří mezi nejčastější exteriérové nedostatky v rámci plemene krátký zátylek, odsazená bedra, zaškrcená holeň, strmé spěnky, hrubá hlava (ta je zmiňována převážně u turkmenských achalů).

 

Jaký je Váš názor na selekci? Provádět výběr, či to ponechat pouze na názoru majitele a do chovu zařazovat  vše bez omezení?

V tuto chvíli jsem spíše pro zachování stávajícího systému, kdy hlavní zodpovědnost a rozhodnutí záleží na majiteli. To, že se do chovu díky tomu dostanou i nevhodní hřebci je z 99% problém evropských majitelů – ruští chovatelé (alespoň ti významní) si vlastní chov devalvovat nebudou, navíc by se tím snížila i potenciální konkurenceschopnost jejich produktů. Evropa z hlediska chovu nikterak významná není a dá se předpokládat, že nevhodně zařazený hřebec žádné velké škody nenapáchá, protože ani nebude mít možnost připustit nějaké výrazné množství klisen.

Rozhodně bych ale apelovala na jednotlivé chovatele, aby opravdu pečlivě zvažovali, kterého hřebce si do chovu zařadit a i když primární vstupy budou levnější, nesahali automaticky po nevhodném hřebci, byť jim bude stát doma na dvorku.

Jako problém také vidím, že spousta chovatelů se dále nevzdělává,  necvičí si „oko“ a někdy to na mě působí, že ani netuší, jak achaltekinec má vypadat. Pak je selekce opravdu těžká.

 

Jaká jsou Vaše hlavní kritéria při výběru plemenného hřebce pro Vaší klisnu (klisny)?

Hřebec by měl fungovat jako zlepšovatel a korektor. Moje první úvaha je tedy ta, vybrat takového hřebce, který může moji klisnu v požadovaných znacích vylepšit. Ať už se jedná o typ, který je nejdůležitějším kritériem, které se u plemene sleduje nebo o korekci exteriéru, zlepšení mechaniky pohybu., atd. Dalším aspektem, který zvažuji, je rodokmenová návaznost – jsou určitá osvědčená krevní spojení a kombinace linií či rodin, které si vzájemně  „sednou“ a naopak (i když v tomto směru samozřejmě nic nefunguje 100%), zvažuji i potenciální inbreeding, který může velmi posloužit k upevnění určitých sledovaných znaků, ale vybírám s opatrností, na kterého jedince prochovávám. Využít se dá v tomto směru i Rasmussenova faktoru.

Ideálně bude mít hřebec také prověřenu výkonnost.

 

Jaká kritéria by podle Vás měla splňovat chovná klisna?

Typická, s korektním exteriérem – zejména pak s dobrou linií hřbetu, dobře vázanými bedry, širokou pánví, s dobrou kostrou a pohybem. Dalším kritériem je kvalita rodokmenu, kromě otcovské části mě zajímá,  zda klisna pochází z dobré, prověřené rodiny, čímž myslím, zda tato rodina dokázala dát dobré koně z hlediska typu a výkonnosti, nebyly tam problémy s plodností,  apod. Velmi důležitý je pro mě charakter a dobrý vztah k lidem, stejně tak sociální chování ve stádě. To nám nesmírně usnadní práci s  potomky, kteří budou kopírovat chování matky. Dále zohledňuji výkonnost – to je (pokud se nejedná o importy) v českých podmínkách trochu problém, protože zatím testace chybí. A proto se snažím, aby v rodokmenu byli alespoň zastoupeni koně, kteří na dráze startovali, pokud možno úspěšně a dlouho, zkrátka, aby tam potenciálně nějaký zdroj výkonnosti a konstituční tvrdosti byl.

Důležité je také železné zdraví – čím méně o klisně ví veterinář, tím lépe J.

 

Preferujete některou z hřebčích linií a proč?

Nepreferuji, žádnou „oblíbenou“ linii nemám, vždy pouze konkrétní jedince. Linii nicméně beru v úvahu při sestavování připařovacího plánu.

 

Jaká je Vaše představa ideálního achaltekince?

Kůň výrazný v typu, suché konstituce.

Lehká, suchá hlava s výrazným okem, ideálně šikmým, vysoko postavené, pohyblivé uši. Hlava nasazená na krk pod ostrým úhlem, krk dlouhý, štíhlý, vysoko nasazený s širokým plochým zátylkem. Zřetelně ohraničený, dlouhý, dobře osvalený kohoutek, dlouhá šikmá lopatka, hluboký hrudník,  pevný hřbet s dobře vázanými bedry. Dlouhá, široká, osvalená záď, dlouhé předloktí a bérce, suché, dobře utvářené karpy a hlezna, krátká silná holeň, kopyta s kvalitní rohovinou. Tenká kůže, řídká hříva, kovový lesk srsti.

Lehký, pružný pohyb vycházející ze zádi, kromě výrazného posunu také s dostatečnou nosnou silou.

Rychlost. Tvrdost. Charakter. Inteligence. Charisma.

Ale nobody is perfect, že J ?

Mému ideálu se nejvíce blíží hřebec 125 Kara Kuš a 935 Yulduz,  ze současných koní pak Genč, Tochtamyš, Garajusup.  

 

Jací jsou Vaši Top 10 achaltekinci? Vyberte 10 koní z historie a 10 koní ze současnosti.

Tak to je těžké, těch TOP koní, které bych vyjmenovala,  je výrazně víc. Navíc podle čeho soudit – podle typu, výkonnosti, potomstva nebo zahrnout vše komplexně?

 

HISTORIE – tak tady (až na poslední tři zmíněné) mohu soudit jen dle fotografií, event. dostupných informací:

 

HŘEBCI:

 

2a Boinou – typický suchý hřebec,  dle dochovaných svědectví nikdy v dostizích neporažený. Na fotografiích je zobrazen už jako starší a tak lze některé exteriérové nedostatky přičítat věku. Neexistuje na světě achaltekinec, který by jeho jméno neměl několikrát zastoupeno ve svém rodokmenu, v přímé paternitní linii se od Boinou odvozuje 13 z dnešních 19 linií.

125 Kara Kuš – syn Everdy Teleke, z mého pohledu se velmi blíží ideálu achaltekince. V chovu nicméně stopu nezanechal.

281 Julduz – syn Toporbaie. Ač jsem viděla pouze jeho jedinou a nekvalitní fotografii, i tak mě naprosto „porazil“ svými liniemi. Ve své době vytvořil rekord na 1600m (1:49,5)

Tři synové Gelišikliho, z toho dva praví bratři – 935 Yulduz, 699 Gundogar a 852 Azat.

Yulduz – pro mě opět ideál achaltekince. Škoda, že předčasně uhynul na koliku. I přesto stačil zanechat syny jako je Dagestan, Dornazarbek, Adat.

Gundogar – o něco hrubší než jeho bratr, přesto výborný typ, korektní exteriér, vynikající na dráze. Výkonnostně excelovali i jeho potomci. Linie Gundogar byla nově uznána za samostatnou.

Azat – pravý bratr Agavy a Arslana, typický, korektní zlatý hnědák. Záhy po zařazení do chovu uhynul a žel tak zanechal jediného potomka, klisnu Gran.

1083 Omar – syn rekordmana Opala, sám vynikající na dráze, typický, korektní vraník, s výbornou kostrou. V chovu dal pouhé čtyři ročníky potomků, ale mezi nimi opět na dráze výbornou Melanu a její pravé sourozence Maksuta 2 a Martu (matka na dráze úspěšného Mamaje) a dále Gezerli (matku Gazyr Šaela) a další.

Historie novodobější:

1248 Orlan – typ, výkonnost, skvělé potomstvo – blíže asi není potřeba představovat.

1095  Polot – asi opět netřeba představovat.

1150 Gaigysyz – netřeba se více rozepisovat, spasitel linie Posman J. Otec řady vynikajících koní, posledním z řady šampionů je letošní vítěz z Moskvy Dagat Geli. Současný chov je jeho krví znatelně ovlivněn, zejména pak prostřednictvím Murgaba.

 

125 Karakuš

2a Boinou

1083 Omar

1150 Gaigysyz

 

KLISNY:

 

351 Pel (254 Chadži Baj-59 Bami, Kurban Sachat) – zakladatelka dnes nejpočetnější rodiny, sama vynikající na dráze.

1158 Gul (213 Sapar Chan-604 Džeren, Bajrak) – vynikající matka, zlatým crossem se stalo její spojení s Gelišiklim, jehož výsledkem byli koně Yulduz, Gundogar, Gunešli, Guldžachan.

1256 Kizyl Gul (569 Skak-772 Kizyl Mer, 173 Mele Kyrgi) – suchá, typická klisna, vynikající matka (za 15 let v chovu dala 12 hříbat, včetně tří plemenných hřebců – jedním z nich byl i otec Kerziho Kerogly). Do této rodiny, resp. 772 Kizyl Mer, patří Gaigysyz (Kizyl Gul bychom našli v páté generaci jeho rodokmenu).

1374 Fantazia (812 Tajmaz-1376 Fergezel, 629 Fakir Sulu)  - typická klisna, premiovaná na výstavě VDNCH v r. 1966. I když v chovu byla výrazně úspěšnější její matka, Fantazia se navždy zapsala prostřednictvím své dcery 1867 Feja 2 (matka Aichanum, Fonemy, Fortuny, Farucha).

1408 Agava (697 Gelišikli-1112 Al Sona, 213 Sapar Chan ) – pravá sestra Arslana a Azata, typická klisna, matka dvou plemeníků (Ančar, Aigytli)

1637 Pamyk (831 Farfor-1323 Purga, 828 Fakirpelvan) – velmi typická klisna, Šampionka plemene z roku 1967, uznána za etalon plemene v letech 1968-1971. V chovu pouze jediná dcera.

1693 Fortuna (682 Almaz-1388 Frakcia, 429 Kara Sur) - pravá dcera svého otce J, v chovu zanechala stopu prostřednictvím dcery 1526 Zardiana.

1862 Tolkun (914 Polotli-1355 Talant, 593 Tebit) – typická klisna, s výbornou výkonností (mj. druhé místo v Derby, třetí místo v Oaks), v chovu se ovšem neprosadila.

1998 Malva (870 Garem 11-1820 Medeja, 858 Ametist) – Šampionka plemene z roku 1984. Matka Šampionky Midii a na dráze skvělého Melebaidaka, který se již začíná prosazovat v chovu. V ČR působil Malvin syn Mamed, po kterém ovšem ostudně není jediný plnokrevný potomek.

2356 Maisa (969 Rokot-Miana, 887 Karasakar) – Šampionka plemene z roku 1986, úspěšná na dráze.

 

351 Pel

1693 Fortuna 1998 Malva 1862 Tolkun

 

SOUČASNOST (až na pár výjimek to tak trochu vypadá jako reklama Stavropolského hřebčína):

 

HŘEBCI:

 

Murgab (Gaigysyz-Millet 6, Dagestan)

Genč (Murgab-Gulgadam, Galkan)

Tochtamyš (Chalif-Tjazegul 34, Kerzi)

Jazajdym (Orlan-Jangylai, Galkan)

Garajusup (Mangyt-Oprava, Pudok)

Piastr (Polot-Pudok Chan, Arslan)

Melebaidak (Dašt-Malva, Garem)

Ailazat (Alaman-Alagez, Ančar)

Pirachmed (Adat-Pampa, Glazok)

Palvan (Polot-Platina, Pudok)

 

Genč

Garajusup

Melebaidak

Ailazat

 

 

KLISNY:

 

Pelen (Mangyt-Pudok Chan, Arslan)

Garaai (Jazaidym-Magistral, Serasker)

Gerkana Šach (Galaly-Garlygač, Faruch 12)

Jangyn  (Orlan-Jakšiguš, Gajdamak)

Paichasly (Adat-Platina, Pudok)

Astarta (Pirachmed-Akvarel, Achmed)

Cheva Šael (Gazyr-Ažaj, Jakyr)

Mugdža (Polot-Maya, Sere)

Pendžire (Karar-Pinega, Gajdamak)

Redželi (Piastr-Rosinka)

Svádělo by to zmínit také zasloužilé matky typu Pampy, Jangylai, Grezy, Opravy, ale na ty třeba dojde jindy.                                             

                                          

Pelen

Astarta

Redželi

       Pendžire

 

Těžko ovšem posoudit z fotografií nebo i při návštěvě šampionátů a hřebčínů charakter koně. Pravdivý obrázek o charakteru si člověk udělá až po delším soužití. A tak na závěr tady jmenuji svého TOP charakter koně, kterým je Germes, kůň, s kterým bych se odvážila překonat písky Kara Kumu J.

 

 

Co je Vaším chovným cílem?

Myslím, že vše vystihuje Šamborantovo motto – TYP A VÝKON.

Pokud to rozvedu více, tak chovat koně maximálně typického, korektního, výkonného, konstitučně tvrdého a charakterního, příjemně jezditelného. Takhle to zní hrozně frázovitě J, ale zkrátka si představte koně, který Vás zcela uzemní svým charismatem, krásou a pohybem - dokonalé živoucí umělecké dílo.