Petra Marešová - farma Achalteke Tukleky

     Určitě je potěšující, že nyní již každý rok probíhá v Evropě nějaký chovatelský šampionát a chovatelé mají tak možnost poměřit své produkty v konkurenci jiných chovatelů.

     Potěšitelné je i číslo zúčastněných koní, ovšem, stejně jako loni na šampionátu v Lucembursku, kvalita koní notně zaostávala za jejich kvantitou. Opravdu dobrých, kvalitních koní, kteří by odpovídali standardu plemene ve všech aspektech (typ, exteriér, tělesné míry, pohyb) bylo pomálu a vesměs se jednalo o koně narozené v Rusku.

     Z nadějných „evropských“ produktů jmenujme děti Ata Gushe, zejména pak tedy celkového vítěze šampionátu, hřebečka Ata Khan, dále ročního hřebečka Gobi Gushe, který při páteční bonitirovce získal v celkovém součtu nejvíce bodů, předvedl pěkný pohyb a i z hlediska celkové vyspělosti vypadal tak, jak by člověk chtěl roční koně vidět.

     Opačným extrémem byla naopak roční nedochůdčata z Dalidy, která byla na tělesných mírách odpovídajícím mírám letošních hříbat. Nedostatečná tělesná vyspělost se projevovala i u jejich některých starších koní, zkrátka občasná období nedostatečné péče a krmení se na mladých koních vždy podepíší.

     Z evropských odchovů ještě zmíním nadějnou dvouletou klisničku Chirii – v typu a výraznosti sice ustupuje své matce, Juniorské světové šampiónce Chivě Tarki, ale exteriérem, kostnatostí ji naopak převyšuje.

     Z pozice rozhodčí na šampionátu negativně hodnotím malou obsazenost jednotlivých kategorií. Určitě by stálo za úvahu do budoucna některé kategorie sloučit. Někdy bylo opravdu těžké ze tří nebo čtyř předvedených vybrat vítěze, který by svými kvalitami opravdu vítěznému postu odpovídal. Nabízí se řešení např. první či druhá místa neudělovat, pokud tam kvalita chybí, anebo se inspirovat v Rusku, kde jsou koně kromě místa ještě hodnoceni Diplomy I. – III. stupně a kůň sice může svoji třídu vyhrát, ale Diplom I. nebo II. stupně mu už třeba udělen není.

     Další z věcí už jsem zmínila výše, a to horší výživný stav či celková nevyvinutost některých koní. O tom padla řeč i s oběma ruskými inspektorkami, které by navrhovaly ošetřit to známkou za aktuální kondici koně.

     K samotnému hodnocení, kdy byl hodnocen typ, exteriér, krok a klus, bych známku za pohyb dala jednu společnou – protože v takto nastaveném systému hodnocení se díky dvěma známkám za pohyb dostal někdy na přední místa kůň sice se slušným pohybem, ale mnohdy zaostávající v typu či exteriéru.

     Sportovní soutěže byly málo obsazeny a úroveň byla velmi nízká, v podstatě jediným korektně předvedeným koněm byl Fatyh a v sobotu v kombinované soutěži ještě Gagar-Han. Pravdou je, že povrch nebyl příliš ideální, zdusaná tráva a tvrdá půda koně příliš nepodpoří a i to bylo důvodem, proč někteří původně přihlášení stahovali své mladé koně ze skokových soutěží.

     Každopádně jsem moc ráda, že jsem na šampionátu byla, potkala se se starými známými a získala přátele nové. Francouzské asociaci AT pak patří dík za velmi náročnou a nevděčnou úlohu pořadatelů  a pohostinnost. Návštěva šampionátu je pro mě motivací i inspirací pro uspořádání podobné akce u nás, a to tak abychom se pokud možno vyvarovali chyb předchozích organizátorů, ať už německých, lucemburských nebo francouzských. Co je ovšem nejtěžší ovlivnit, je kvalita koní, tady už zodpovědnost leží na jednotlivých chovatelích.