1. Dokumenty

Pokud se rozhodnete pro koupi achaltekince, ujistěte se, že má v pořádku všechny dokumenty. Při koupi by Vám měl být předán Průkaz původu vystavený plemennou knihou v Rusku a Průkaz koně vydaný Ústřední evidencí koní ve Slatiňanech (případně adekvátním zahraničním orgánem).

Při koupi odstavených hříbat může nastat případ, že ještě není k dispozici Průkaz původu z Ruska (pokud jsou hříbata registrována v řádném termínu, PP bývají doručena z Ruska obvykle počátkem následujícího roku) – doporučujeme ověřit si dotazem buď na svaz či přímo ruské inspektorce Naděždě Abramové (email: tagat2010@yandex.ru), zda je registrační proces v běhu či nikoliv. V případě, že hříbě registrováno v ruské PK není (ev. nemá ani Průkaz koně)  a Vy se dohodnete s prodávajícím, že si již všechny náležitosti vyřídíte sami (i když k dobrým mravům chovatele patří, že koně předává se všemi náležitými dokumenty a nese finanční náklady spojené s jejich vystavením), budete od prodávajícího potřebovat alespoň DNA test hříběte v mezinárodním formátu potvrzující jeho původ a kopii připouštěcího lístku (hlášenka o narození hříběte - zelená). Podmínky pro zapsání koně do ruské PK naleznete v sekci Registrace.  Pro vystavení Průkazu koně je nutná návštěva pracovníka Equiservis konzulent s.r.o. či smluvního pracovníka ÚEK (kontakty najdete na webu Ústřední evidence www.uek.cz), který udělá grafický popis hříběte  a očipuje ho. Tento grafický popis (vyplňovaný do hlášenky o narození hříběte) společně s kopií DNA testu a kopií Průkazu původu z Ruska pak odešlete na ÚEK, kde Vám bude vyhotoven a zaslán Průkaz koně.

2. Podílový x plnokrevný achaltekinec

Česká republika je specifická v tom, že kromě plnokrevných achaltekinských koní zde existuje srovnatelný počet koní podílových – což jsou ti, v jejichž rodokmenu se objevuje určité procento krve jiného plemene, obvykle anglického plnokrevníka. Tito koně nemohou být nikdy uznáni za plnokrevné achaltekince, i kdyby byl podíl cizí krve sebemenší. V chovu tak hrají jakési druhé housle, ale mohou být dobrou variantou pro lidi, kteří hledají jezdeckého partnera, který se bude ve svých vlastnostech blížit plnokrevnému achaltekinci a přitom bude finančně dostupnější.

Pokud Vás více oslovuje skutečný originál, bude Vaší pravděpodobnou volbou plnokrevný achaltekinec, tím spíše, pokud máte chovatelské ambice. Ve výběru nejste omezeni jen hranicemi České republiky, po světě existuje celá řada chovů. Na rozdíl od teplokrevných plemen, kvalitu (až na výjimky) nečekejte na západ od našich hranic, ale spíše směrem na východ.

3. Výběr koně

Hlavními hledisky pro posuzování achaltekince, které navíc máte šanci posoudit vlastním okem, jsou typ a exteriér, případně tělesné míry. Typ je to, jak odpovídá kůň standardu plemene (viz sekce O plemeni). Určitým vodítkem, než si vycvičíte vlastní oko, může být oficiální hodnocení vydané ruskými inspektory, ale jednak ne všichni koně jím disponují, jednak samozřejmě i každý z inspektorů má své preference, které se do hodnocení promítají. Hodnotí se (stejně tak i exteriér a míry) desetibodovou stupnicí – čím více bodů, tím lépe. Exteriér se posuzuje standardně jako u jiných plemen. Mezi nejčastější nedostatky exteriéru patří krátký zátylek, odsazená bedra, beraní postoj, strmý postoj, hrubá hlava, nežádoucí je krátký, či nízko nasazený krk.

Průměrné tělesné míry jsou KVH 159cm u hřebců, 157cm u klisen, OH 176cm (hřebci), 178cm (klisny), Ohol. 19,5cm (hřebci), 19cm (klisny). V současné době je snaha o navýšení tělesných měr.

To, co bude rozhodovat o Vašem výběru, je účel, pro jaký si svého achaltekince chcete pořídit, neboť požadavky budou při rozdílném využití odlišné. Zatímco u rekreačního koníka nebude vadit, pokud bude méně typický, případně bude mít drobné exteriérové nedostatky, u chovného jedince budeme určitě chtít, aby byl dostatečně v typu, korektní v exteriéru, s dobrou mechanikou pohybu, disponoval slušným původem a ideálně výkonností vlastní či potomků nebo pocházel z výkonnostně prověřených rodin.

U chovných jedinců si zkontrolujte, zda kůň nemá předkus (často se objevuje např. u potomků hřebce Garajusup), v případě hřebců, že mají sestouplá obě varlata (občasný nedostatek u linií Posman, Toporbaj, Gelišikli přes větev Arslana).

To, co budeme nepochybně u svého koně chtít je pevné zdraví – vzhledem k vyšší pořizovací ceně achaltekince se určitě vyplatí investovat do kvalitního předkupního vyšetření kvalifikovaným veterinářem.

Dobré zdraví je u mladých, neježděných koní ovlivněno zejména kvalitou odchovu – proto se přesvědčte, jak byl Váš vysněný achaltekinec odchováván – zda měl neomezenou možnost pohybu, vyvážené krmení, pravidelnou podkovářskou péči, atd. Důvěřujte, ale prověřujte.

4. Cena koně

Ceny achaltekinců jsou samozřejmě ovlivněny aktuální situací na trhu a za poslední  roky se o něco snížily. Cenu ovlivňuje kvalita daného jedince (viz výše), případně stupeň výcviku či dosažená výkonnost. Pro představu o cenách uvádíme odkaz na prodejní webové stránky.

www.tekesale.com

5. Koupě v zahraničí

Pokud nenaleznete koně odpovídajícího Vaší představě v Čechách, můžete se porozhlédnout za hranicemi. Dovoz koně z EU je bez větších problémů (nezapomeňte, aby měl kůň vystaveno veterinární osvědčení TRACES a po dovozu nahlásit import příslušné veterinární správě  a na ÚEK, kam kromě hlášenky o trvalém dovozu zašlete také Průkaz koně, ve kterém bude provedena změna majitele).

Dovoz koně z Ruska je o něco složitější a hlavně dražší – počítejte, že za exportní dokumenty zaplatíte +- 500 euro, na několik tisíc euro pak vyjde doprava (z Moskvy +- 3000 euro).

6. Doporučení

Doporučení je koupi neuspěchat. Pokud jste nováčky a s plemenem teprve začínáte, snažte se načerpat co nejvíce informací z více zdrojů, objet co nejvíce chovatelů, atd. Ideální je návštěva šampionátů v Moskvě či v Pjatigorsku, kde se schází skutečná špička achaltekinské populace a máte šanci si tak udělat lepší představu o tom, jak má achaltekinec vypadat.

foto Michaela Purnochová