UPLAKANÝ ŠAMPIONÁT – NEBESKÝ ARGAMAK 2010

     Ve dnech 27.-29.8.2010 proběhl Světový šampionát achaltekinských koní v Moskvě. Netradičně se konal na dostihovém závodišti (CMI), tradiční byl naopak program prvních dvou dnů (první den sportovní soutěže, druhý den chovatelský šampionát, v neděli se pak poprvé v rámci šampionátu konaly rovinné dostihy pro achaltekince).

     Do Moskvy jsem dorazila v pátek pozdě odpoledne (po 18:00), smířena s tím, že sportovní soutěže už nestihnu. Čekalo mě však překvapení – soutěže, které měly začít ráno v 9:00 začaly až po 14:00 hodině a díky organizačním lapsům docházelo k tomu, že např. kurz parkuru si stavěli sami účastníci, atd. Pohodlně jsem tedy stihla Test Caprilli a soutěž v posuzování chodů. Několikrát jsem se snažila vyzvědět, kdy bude další den začátek programu (plánován byl původně na 11:30). Nikdo nic nevěděl, všichni odkazovali na hlavního organizátora a nového prezidenta ruského svazu chovatelů AT (AATK) Ilju Kulygina. Nakonec vyplynula informace, že další den v 9:30 budou dokončeny soutěže v posuzování chodů a ve 12:00 pak začne samotný šampionát.

     Po mnohaletých zkušenostech s ruskou organizací jsem prozřetelně vyrazila na závodiště až o hodinu později, než byl proklamovaný začátek. I tak bylo na závodišti naprosto mrtvo, pokud tedy nepočítám na dráze trénující klusáky a skupinu dělníků budujících tribuny pro potenciální diváky šampionátu a stany VIP. Po telefonické konzultaci s jednou ruskou chovatelkou-domorodkou se mi alespoň podařilo dopátrat kancelář organizátorů a získat program (pravda, programy nebyly připraveny, ale jedna z dam z organizačního týmu mi věnovala svůj okopírovaný výtisk). Stále nikdo nic nevěděl, v krátkých okamžicích bylo možno vidět pobíhajícího a telefonujícího I. Kulygina, ale to bylo tak vše.

 Okolo půl dvanácté se lidé začali shromažďovat okolo dějiště šampionátu (připravené pískové kolbiště uprostřed závodiště + tribuny a stany okolo). Ani počasí akci nepřálo, od rána pršelo, déšť se stále zesiloval a do toho foukal silný vítr.

     V jednom ze stanů se shromáždil sbor rozhodčích – Tatyana N. Ryabová (Rusko), Naděžda V. Abramová (Rusko), Alexandr S. Klimuk (Rusko), Barbara Illauer (Německo), Petra Marešová (Česká republika). Na třídu dvouletých klisen pak A. Klimuka zastoupila C. de Vos van Stenwijk (Nizozemí), neboť v této kategorii měl Stavropolský hřebčín svoji zástupkyni.

   U koní se hodnotil typ, exteriér a pohyb, každý z rozhodčích hodnotil samostatně, na daný pokyn všichni rozhodčí zvedli tabulky s číselným hodnocením (10 bodová stupnice), takže diváci (seděli na tribuně proti rozhodčím) měli ihned přehled, jak si jednotliví koně vedou a nikdo nemohl podezřívat rozhodčí, že se na výsledcích domlouvají.

Organizace se ani v průběhu šampionátu nikterak nelepšila – nikdo neinformoval majitele a předvádějící o časovém posunu programu, takže v mnoha případech účastníci zbytečně mokli, čekajíce až na ně přijde řada (někteří i přes hodinu).  Jak se pak mohli mnohdy prokřehlí koně předvést v pohybu si jistě dokážete představit.

Šampionát byl ještě „zpestřen“ odletem střechy jedné z tribun – neunesla silný poryv větru. Jen zázrakem se nikomu nic nestalo, hmotné škody doznal pouze ředitel závodiště, který si neprozřetelně zaparkoval svůj nádherný sportovní vůz přímo za tribunou. Celá konstrukce tribuny, včetně kovových tyčí a plachty skončila přímo na voze.

     Protože počasí se stále zhoršovalo a na další den byla předpověď slibnější, byla závěrečná třída tříletých a starších hřebců přesunuta na nedělní ráno.

     Sobotní večer proběhl v příjemném prostředí hotelu Bega (ten je strategicky umístěn ihned vedle závodiště) – kombinace horkého čaje a kvalitního koňaku se na zahřátí velmi osvědčila.

     V neděli proběhla tedy poslední chovatelská třída, nekonala se už na pískovém předvadišti, které bylo mezitím zrušeno, ale v paddocku, s tím, že jednotliví hřebci byli vyváděni na dostihovou dráhu, kde byli předvedeni rozhodčím. Protože v sousední dráze jezdili trénující klusáci, nebylo mnohdy možné korektní předvedení pohybu, protože někteří hřebci se monster se sulkami zkrátka báli.

Na závěr chovatelských tříd pak proběhla třída Best in Show, kde měli být předvedeni vítězové jednotlivých kategorií a z nich vybrán absolutní šampión. Nicméně počasí a organizace odradila některé z účastníků, kteří již den před tím své koně vč. vítězů odvezli, takže nakonec byli předvedeni pouze tři koně, z nichž byl jako Šampión šampiónů vybrán plavák Dagat-Geli, chovatelky a majitelky N. Šabašové z hřebčína Geli.

Ovšem – vše může být ještě jinak – v pravidlech šampionátu totiž byla podmínka, že všichni dospělí hřebci (z poslední kategorie) se musí zúčastnit soutěže posuzování chodů. Mnozí z nich (vč. vítěze Dagata-Geli) ovšem tuto podmínku nesplnili, takže mohou být dodatečně diskvalifikováni – ale to už je na rozhodnutí organizátorů, jak s tímto naloží.

Odpoledne pak v rámci dostihového dne proběhly i tři dostihy achaltekinských koní. Dostihy byly velmi dobře obsazeny, sešla se řada vynikajících koní. První dostih byl vypsán pro tříleté a starší koně na vzdálenost 2000m, vítězem se stal stavropolský hřebec Rangun (Gazanč-Rapsodia), na druhém místě skončil hřebec Gazli (též po Gazanč), což je kůň z 25 startů 20x vítězný. Dálšími umístěnými byli Džichad-Tarki, Gaskoněc-Nemo, Goliaf. Následoval mílový dostih pro tříleté koně, ve kterém zvítězil vraník Patron (Paradoks-Triada) majitele V.I. Sirotenka. Rodiče tohoto talentovaného hřebce jsou oba Derby vítězi. Druhý doběhl Kaplanbek (Bitaraplyk-Pjakigul), třetí Jasnyj, čtvrtý Odžar. Posledním dostihem pro achaltekince byl dostih věnovaný dvouletým koním na distanci 1200m. Jednou z favoritek byla nádherná vranka Redželi, ale o vítězství ji zřejmě připravilo promoknutí a následné prostydnutí den předtím na šampionátu. „Rodinnou“ čest ale zachránil plavák Žemčug (Piastr-Merver), který stejně jako Redželi pochází z hřebčína Stavropol a je i po stejném hřebci, na dráze vynikajícím Piastrovi. Druhý se umístil dagestánský Demir-Tau, třetí Bastion, čtvrtý Kemran, pátý Semruch-Kan.

     Každopádně mohu říci, že tento ročník Světového šampionátu byl z organizačního hlediska naprosto nejhorším, co jsem měla možnost zažít. Věřím, že se z toho ruská strana poučí a že příští rok k takovému faux-paux už nedojde. Co se týká kvality koní, v porovnání s Evropou je výrazně vyšší a po šampionátu konaném letos ve Francii bylo úlevné vidět koně, kteří opravdu vypadají jako achaltekinci. Zároveň je patrné, že kromě typu je nyní věnována větší pozornost  i exteriéru koní.

VÝSLEDKOVÁ TABULKA

Fotografie ze šampionátu naleznete zde:     

http://www.tekeclub.ru/index.php?module=pages&id=333

http://www.tekeclub.ru/index.php?module=pages&id=347

http://www.tekeclub.ru/index.php?module=pages&id=348

Video z mílového dostihu – souboj Patrona a Kaplanbeka

Petra Marešová (ČR)      Barbara Ilauer (Německo)

Petra Marešová