MEZINÁRODNÍ ŠAMPIONÁT 2009 - Luxemburg

Šampionát achaltekinských koní v Lucembursku – aneb situace chovu v Evropě

Od rozhodnutí navštívit Šampionát achaltekinských koní v Lucembursku nás dělilo 720km.

Cesta ubíhala po klidné noční dálnici bez problémů a  jen úplný závěr cesty, tedy nalezení údajně dobře značeného místa akce bylo poněkud náročnější. Nicméně jsme se nakonec ocitly na správném místě.  Dorazily jsme první zahajovací den, tedy 7.8. a zůstaly až do závěru 9.8.2009.

Uspořádání otevřeného mezinárodního šampionátu s názvem „Teke Mania“, jehož první ročník proběhl v Lucembursku v roce 2007, se stejně jako při jeho premiéře ujala Asociace AT BeNeLux v čele s Michele van Masterem a Clarou de Voos van Stenwijk.  Městečko Roeser – Herchesfeld blízko francouzských hranic, tak mělo možnost uvítat koně z Lucemburska, Belgie, Francie,  Dánska, Německa, Nizozemí, Švýcarska, Slovenska a Čech, a to v celkovém počtu 42, což lze považovat za pěkné číslo (pro zajímavost, v loňském roce se Evropského šampionátu achaltekinských koní v Německu zúčastnilo 54 koní).

Akce se uskutečnila pod širým nebem  na pěkném,  upraveném  předvadišti za poměrně hezkého počasí.  První, páteční den proběhlo kromě veterinární prohlídky měření a bodové hodnocení jednotlivých koní. Hodnotila  hlavní inspektorka chovu AT paní T.N.Rjabová a při měření koní asistovala předsedkyně našeho ČSCHATu sl.P.Marešová.  

V hodnotící komisi měli zasednout Tatjana Nikolajevna Rjabová (Rusko), Barbara Illauer  (Německo) a MVDr. Christian Schacht (Německo).

Vzhledem k tomu, že se B.Illauer  nemohla dostavit,  byla jako náhrada inspektorkou navržena sl. P.Marešová (ČR) , která tak (po schválení organizátorů) společně s ostatními usedla za hodnotící stůl.  

Sobotní den již započal samotným šampionátem.  Koně byli rozděleni do 8tříd.  Třídy ročních a dvouletých koní byly společné pro klisničky i hřebečky.

Jako nejlepší z ročních hříbat byla vybrána velice typická vraná kobylka  Beurma narozená ve Stavropolském hřebčíně v Rusku v majetku pana H. Hutmachera ze Švýcarska. Pro Beurmu však nebylo toto ocenění posledním.

Beurma

Skupinu dvouletých koní vyhrála klisna barvy cremello, jménem  Bagrakhanum. Tato klisna sa narodila v hřebčíně Julduz v Rusku a nyní je jejím majitelem p. V.Chabliev ze Slovenska. Druhé  místo připadlo hřebečku Albionovi, narozenému v ČR u pí.Leny Novotné. 

Bagrakhanum	Albion

 Další třídy již byly rozděleny na klisny a hřebce.  

Ve třídě 3-4 letých klisen se předvedly pouze 4 klisny.  Jako vítězka byla vybrána vranka německého chovu,  Miramichi, která tak obhájila své prvenství z téže třídy z loňského Isingu. Jako druhá se umístila česká klisna Alnissa  z chovu L.Novotné, která zaujala především díky velmi dobrému pohybu.

Kategorii 3-4letých hřebců vyhrál vraník Sagon, odchovaný v Německu, majitelkou je Katharina Jakob, loňský vítěz své kategorie na Evropském šampionátu. Za ním se umístil další vraník, a to Shaitan Shael v majetku sdružení Dalida Michala Červeného (ČR) , narozeného v hřebčíně  Shael v Rusku. 

Sagon	Shaitan Shael

Kategorii 5letých a starších klisen vyhrála s naprostou převahou klisna Durana, která se z Čech přesunula k novému majiteli p.V.Chablievovi na Slovensko. Jako druhá se umístila pěkná klisna Selesta, narozena v hř.Akhalt-servis v Rusku, majitelem je Leonhart-Cani z Francie. Bohužel mezi klisnami na prvním a druhém místě  a ostatními,  byl  propastný rozdíl -  kvalita velmi, velmi  průměrná.

Durana	Selesta

Nejvíce sledovanou kategorií jsou  zcela jistě 5l a starší hřebci. Zde se umístil na prvním místě odchovanec ruského hřebčína Shael, plavák Gumbet, jehož majitelkou je Natalija Schouw z Dánska.

 Na druhém místě byl opět zástupce z Čech, a to hnědák Altair  majitelky L.Novotné. Situace se zde opakovala stejně jako u starších klisen, první dva, a zbytek velmi průměrný.

Gumbet Shael	Altair

Poslední kategorií byli hřebci senioři, ve které se předvedli pouze dva zástupci. Vyhrál ji hnědák Sugun, narozený v Turkmenistánu r.1987, který typově zastínil mnohé ostatní předvedené hřebce. Majitelkou hřebce je paní Michele van Kasteren.

Sugun

Z každé třídy postoupili vítězové do srovnávací třídy šampiónů, zvlášť klisny a hřebci. Do třídy hřebců-šampiónů ještě „automaticky“ postoupil hřebec Gagar Khan, loňský vítěz své kategorie na Evropském šampionátu a zároveň i držitel titulu ze stejné akce „Best in Show“. Gagar Khan je v majetku Kathariny Jakob z Německa a narodil se v hřebčíně Julduz v Rusku, stejně jako vítězka třídy dvouletých Bagrakhanum. Oba mají i stejného otce, kterým je hřebec Gagur.

Gagar Khan

Nejlepší hřebec a nejlepší klisna pak nastoupili do závěrečného kola. O titul nejvyšší se utkali hřebec Gagar Chan a klisnička Beurma. Nejlepším koněm výstavy,  Best In Show se stala roční klisnička Beurma.

Best In Show - Beurma.

Po vyhlášení vítěze byli předvedeni koně na prodej. Někteří na ruce, jiní pod sedlem.

Shrneme li úroveň zde předvedených koní, myslím, že o mnohém vypovídá to, že z počtu 42 koní zvítězilo roční hříbě. Pravdou je, že se ve výsledcích odrazil i smutný fakt, že ne všichni koně byli v dobré výživné kondici. Pokud by byli, mohly být výsledky úplně jiné.  Bohužel tedy koně, kteří by se jinak  mohli umístit  na místech nejvyšších, zůstali mezi posledními.

Nezbývá než doufat, že se majitelé poučí a že se na dalších šampionátech již nebudeme setkávat s koňmi v takovém stavu. 

Bohužel nejen výživný stav, ale i typová „prostota“ ,  kdy větší počet koní připomínal spíše lehké teplokrevníky k tomuto výsledku přispěl. Je tedy s podivem, jací  koně se v Evropě odchovávají. Přehnané sledování korektnosti exteriéru dospělo k tomu, že se ztrácí typ, pro který  achaltekince obdivujeme. Mnoho koní zde spadalo spíše mezi tzv. sportovní achaltekince. Nemůžeme se tedy divit, že na předních místech stále vídáme především koně importované z Ruska.

Porovnáme-li kvalitu zúčastněných koní v Lucembursku s kvalitou, kterou je možné vidět na Světovém šampionátu v Moskvě, musíme bohužel s politováním konstatovat,  že  většina i těch nejlepších koní v Evropě, by na světovou třídu nedosáhla.  Je pochopitelné, že na investici do koupi špičkových koní, které se pohybují ve velmi vysokých částkách,  běžní chovatelé nedosáhnou.  Ale i přesto, jsou zde dobří koně  a pokud budou chovatelé více přemýšlet nad chovatelským plánem  a začnou  více  zohledňovat kromě korektního exteriéru i typ,  může se v budoucnu plemeno v Evropě dočkat posunu vpřed. Jistě bude pro chovatele zajímavější udělené ocenění za vlastní odchovy, než posbírané vavříny za importovaného koně.

Z vítězství na tomto šampionátu se tedy zcela oprávněně radovala typově výrazná roční klisnička.  Věřím, že se s ní setkáme i v dalších letech a budeme jí přát, aby si vítězství odnášela i z „vyšších“ tříd.

V neděli pak  proběhl virtuální šampionát, na který bylo přihlášeno  15koní.  Kategorii hříbat vyhrál Rovshen Ozal, za klisny Chilga a nejlepším hřebcem se stal Myrat. Virtuální šampionát je však pro návštěvníky naprosto nezajímavý a tak se jej zúčastnil kromě hodnotící komise jen velmi malý počet přihlížejících.

Letošní šampionát tímto skončil.

Nám však zdaleka neskončilo cestování, nebyl jím však návrat domů,  ale  pokračování v cestě na Slovensko. Navštívili jsme zde farmu Alania Stud pana V. Chablieva a prohlédli si zde chov čítající 45 achaktekinských koní.  Zde jsme pobyly do druhého dne a ráno jsme společně s inspektorkou T.N.Rjabovou vyrazily na cestu do Bratislavy, aby zde proběhlo hodnocení a licentace hřebce Damoklese , majitelky pí Barbary Písecké.

Pak již následovala cesta do Čech.  Zde nás čekalo asi 2000km při objíždění achaltekinských koní  českých chovatelů. V průběhu 6 dní  jsme s inspektorkou navštívily chovy P.Marešové, Z.Skopalové, sdružení Dalida, farmu GG,  L.Novotné, E.Slukové,  J.Švarce,  K.Kormanové-Doležalové, ale i jednotlivé koně v majetku pí. M.Litovové, L. Rachovské, MVDr. Klementové a pana Věrčáka.

Měli jsme možnost shlédnout koně od velmi průměrných, kteří achaltekince téměř nepřipomínají až po koně velice dobré. Odhlédneme li od oněch průměrných a zaměříme li se na to dobré, v porovnání s ostatní Evropou jsme na tom s chovným základem velmi dobře.

Důkazem toho a velkou pochvalou pro chovatele v ČR je, že koně narození na našem území dokážou  na ta nejvyšší místa (evropská) dosáhnout,  a že někteří čeští chovatelé  zůstali věrni typickému achaltekinskému koni. 

Doufejme, že to tak zůstane i nadále a že u nás budeme odchovávat typické představitele plemene, kteří budou dělat svým chovatelům dobré jméno nejen v Evropě, ale i v Rusku.

Možná již v příštím roce budeme moci porovnat své koně s ostatními na šampionátu  pořádaném u nás.

Výsledková listina

FOTOGALERIE