125 Kara Kuš (oceněný na chovatelském šampionátu v roce 1940 Diplom I.stupně, mnohými současnými odborníky je tento hřebec považován za ideál typu achaltekince), dále 236 Teleke, 164 Mamed Amin, 205 Ruslan,  Lačin, 028 Mele (Šampión plemene) a 142 Kizyl. Všichni jeho synové měli společné znaky se svým otcem, svojí masivností se odlišoval pouze Kizyl, který byl z potomků Everdy Teleke i nejvyšší, s hlubokým hrudníkem, kratším hřbetem a poněkud kratší šíjí.

028 Mele, plavák, se narodil v roce 1928 v Goek-tepinské oblasti v Turkmenistánu. O konkrétních výsledcích na dráze nejsou dochovány informace, kromě dosaženého času na distanci 2100m (2:36,0). V roce 1934 byl zakoupen jako plemeník do Ašchabadského hřebčína. Mele byl velmi výrazný v typu, dlouhého formátu, stejně jako jeho otec měl měkčí horní linii a nízké patky. Byl vysoký a jeho výšku ještě opticky navyšoval dlouhý, vysoko nasazený krk (tělesné míry 158-163-178-19,5). Ve 3. PK je jako matka Meleho uvedena klisna Anna, dcera anglického plnokrevníka Galachada, nicméně podle slov V.P. Šamboranta a zápisků v Ašchabadském hřebčíně, byla jeho matkou klisna Oraz Muchomed Chan neznámého původu. V roce 1937 byl Mele odprodán do Maryjského hřebčína, v roce 1939 získal na výstavě v Moskvě titul Šampióna plemene.

Krev 028 Mele pokračovala prostřednictvím jeho vnuka, zlatého ryzáka 772 Merkez (488 Meleke-771 Kizyl Gul). Merkez (160-160-176-19,5) dlouhá léta působil v Lugovském hřebčíně, kde zplodil dostatečně početné potomstvo. Potomstvo bylo nepříliš typické, nicméně výkonné. To platí i o Merkezově synu 1071 Makpalovi, nar. 1965 v Lugovském hřebčíně z Askolovy dcery 1110 Akvarel. Turkmenští chovatelé ho později vykoupili z cirkusu, jako plemeník působil v hřebčíně Komsomol. Makpal byl korektní hřebec, se silnou kostrou, ale málo typický a stejně tak i jeho potomstvo.V chovu byl zařazen jeho syn 1229 Mamedamin (z 1727 Asmangul).

Kromě Merkeze působil v plemenitbě ještě další syn Mele, plavák 349 Veterok, hrubý, mohutný hřebec, naprosto odlišný od typických představitelů linie. Jeho jméno v rodokmenech dnešní populace prakticky nefiguruje.

Nejvíce se v chovu nakonec ze všech synů Everdy Teleke prosadil 142 Kizyl.

Bělouš Kizyl se narodil v roce 1925 v Ašchabadském hřebčíně z klisny 69 Bejfid, dcery 020 Kara-Kunona I (tělesné míry 161-157-174-19,5). Kizyl působil jako plemeník v Džambulském hřebčíně v Kazachstánu, stal se odcem vynikajících dcer – v hřebčíně po něm bylo zařazeno do chovu 14 elitních matek, nejlepší potomstvo daly tyto klisny ve spojení s liniemi Toporbai, Mele Kuš, Posman a Bek Nazar Dor (např. plemeníci 502 Mele Čep, 600 Tetyr, 633 Chakim, 740 Kepderi, či zlatá plavka 1287 Maral).

Zajímavé krosy také vznikly ve spojení s liniemi Ak Belek (339 Birgut, 300 Algir) a Kir Sakar (zejména potomci po hřebci 736 Kejmir – z tohoto spojení se narodil pozdější zakladatel samostatné linie 721 Kaplan a dále hřebec 747 Kir Sakar II.).

Počátkem 60. let 20. století se kdysi tak rozvětvená linie nacházela prakticky ve stavu vymizení. Tehdy byl objeven v kolchozu „Moskva“ Tedženské oblasti v Turkmenistánu ryzák 850 Azamat, nar. 1959, tělesné míry 157-161-166-19, syn na dráze úspěšného 679 Alguše (633 Chakim-989 Tuka) a elitní 1288 Maral (573 Sultan-541 Begaima). Nicméně v době, kdy byl Azamat objeven, nebyli v tomto kolchozu k dispozici žádné klisny –nakonec se zdařilo ho umístit do kolchozu „40 let TSSR“, kde se po něm v roce 1975 narodil vynikající 942 Alvan, z dcery 682 Almaze 1589 Lebap. Po tomto úspěchu byl přesunut do hřebčína „Komsomol“, kde dal několik výborných matek a syna, budoucího plemeníka 940 Azdepel, 1977 (z 1501 Duvmeli).

942 Alvan, bělouš, nar. 1975, byl narostlý (162-166-177-19,5) hřebec, v typu své linie. Velmi dobře si vedl na dráze v Ašchabadu  (vítěz Velké letní ceny, Absenta, Melekuše, Elity, druhé místo v Derby, atd.). Kariéru plemeníka započal v rodném kolchozu, kde se po něm narodilo několik vynikajících synů v čele s 1120 Akbelekem (dále ještě 1175 Godžar a 1745 Šagirt) a dcer. Později byl využíván i v hřebčíně Komsomol, ale s menším úspěchem.

V současné době linie Everdy Teleke pokračuje výhradně prostřednictvím potomstva 942 Alvana. V Turkmenistánu jsou to potomci bělouše 1120 Akbelek (hřebci Akpata, 1175 Godžar).

Sám 1120 Akbelek, syn klisny 1700 Čolmaja (Kerem-1516 Elmaja), tělesné míry 158-160-173-20, 1988, byl už jako starý hřebec importován do Ruska, kde po krátkou dobu působil v hřebčíně PKF Geli. Z tohoto působení jsou v chovu zařazeny jeho dcery 3324 Gajane-Geli a 3641 Malika-Geli, zajímavými potomky jsou také jeho dcera Marjam-Geli a syn Akmal-Geli (ten je potomkem jedné z nejlepších chovných klisen v PKF Geli, 3419 Dargi).

Společně s Akbelekem byl do Ruska také zakoupen jeho syn

1327 Akderek, bělouš, nar. 2000, z klisny Ellidag (945 Gerden), tělesné míry 160-167-176-20). Akderek se umístil v roce 2006 v kategorii starších hřebců na Světovém šampionátu v Moskvě na 6.místě a získal titul „Chovatelská naděje“. Akderek byl omezeně využíván soukromými chovateli v Moskevské oblasti a také v hřebčíně Veles, kde dal zajímavého plemeníka 1390 Batyj-Chan, bělouš, 2006, tělesné míry 165-165-176-19,5, z 3263 Bezegli, dcery 1291 Tyllanura – tedy v Rusku narozeného hřebce, ale čistě turkmenského původu. Batyj-Chan absolvoval poměrně úspěšnou kariéru na dráze, startoval v Krasnodaru a Pjatigorsku (vítěz Ceny Otkrytia, 2.umístěný v Ceně Boinou). Batyj-Chan aktuálně působí v soukromém hřebčíně O.A. Timčenka v Krasnodarském kraji. Je otcem na dráze úspěšného Bajganata, vítěze Krasnodarského Derby a také Světové šampiónky Bravady (z 3019 Adža-Chanum).

V Itálii v hřebčíně Medeus působil ještě krátkou dobu Akderekův syn 1508 Esugej-Batyr, plavák, 2006, z výborné klisny 2740 Erka, byl ale odprodán do Číny. V chovu má zařazeného v Rakousku působícího Melqarta (z Paradoksovy dcery Malen), jehož první potomci se narodí v roce 2021.

Akderek byl odprodán z Ruska do Kazachstánu, kde působí v PKF Biši a potomstvo se jeví více než slibně.

Dalším synem Akbeleka, který se dostal do Ruska, je hřebec 1328 Aknur, nar. 2001, z klisny 2867 Novgul (Kerem), tělesné míry 160-164-172-20,5. Dostihová kariéra nebyla nikterak úspěšná, ze 7 startů získal pouze jedno druhé místo, na Světovém šampionátu v Moskvě obsadil v kategorii starších hřebců v roce 2005 6.místo. Zpočátku působil v hřebčíně Šach Teke, ale majitel v něm úplně nenašel zalíbení a pronajal ho do hřebčína Čagorta, kde se z Omarovy vnučky 3201 Asamy narodil v roce 2009 výborný Alam. Po Alamovi se v roce 2015 narodil velmi typický hnědák Pelvan-Chan (z 3825 Peikam), který si úspěšně vedl na dráze (vítěz Letní a Probnoj ceny), šampión výstavy „Kubanskije Zory“ v roce 2018 a Šampión Ruska v roce 2019.

V Uzbekistánu působí v hřebčíně Uzbegim další ze synů Akbeleka, z Turkmenistánu importovaný, typově výrazný 1326 Akdagly (z 2470 Talant 2.), bělouš, nar. 2001, tělesné míry 163-163-174-19, Rezervní šampión Uzbekistánu z r. 2007. V Kazachstánu v hřebčíně Achalteke MiD působí v plemenitbě jeho syn Airat MiD (z Melekulanovy dcery 3117 Altyn), nar. 2009), druhý umístěný v CEI* na 80km.

Navzdory vynikající Pel zřejmě potomstvo Chadži Baje nedokázalo konkurovat přímým potomkům Everdy Teleke, a tak zatímco ve IV: plemenné knize je po něm registrovaných 36 hřebců a 30 klisen, v V. plemenné knize již nefiguruje žádný.

Posledním z trojice významných potomků hřebce 6a Dovlet Išan byl hřebec Dik-Ajak starší. Jeho potomstvo vynikalo vysokým vzrůstem a silnou kostrou, některé z jeho dětí měly strmé spěnky, na dráze si příliš dobře nevedly. Dik-Ajak starší byl posléze prodán do Iránu a dva jeho nejlepší synové, Dik-Ajak mladší a Anna-Murad-Bai byli prodáni do Uzbekistánu, kde působili jako zlepšovatelé v chovu karabairských koní.  Potomstvo Dik-Ajaka v přímé mužské linii se dnešních dnů nedožilo, jeho krev je zastoupena v dnešních rodokmenech pouze prostřednictvím hřebce Dor Bairam, jehož matka Inglis Kurro byla dcerou Dik-Ajaka.

Linie Everdy Teleke má aktuálně v ČR jediného zástupce, resp. zástupkyni, a to klisnu Borte MiD importovanou z Kazachstánu.