ÚPORNÝ ZÁVOD ÚPOŘÍNSKÝ ANEB ACHALTEKINCI NA STARTU “S”

Martina Veselá a Karin Kormanová

V sobotu 20. července se konal první ročník vytrvalostního závodu v Úpořinách u Teplic. Poté, co jsme se na tento závod přihlásili, jsme zjistili, že oficiální název je " Úporný závod Úpořinský". Název nás velmi rozesmál, ale i tak jsme se těšili dál. Smích nás přešel až na místě, když jsme si z místa startu prohlíželi nádherný, ale kopcovitý terén. V tom momentě dostávalo slovo “úporný” jiný rozměr.  

Stejně jako trať, i počasí bylo náročné. Na sluncem vyprahlé louce se konala rozprava, kde nás hlavní rozhodčí upozornil na velice těžký a náročný terén. Došlo i k úpravě označení trati z B2 na C2 a zároveň byla také snížena minimální rychlost z 10km/hod na 8 km/ hodinu. I když pár dvojic se rozhodlo absolvovat kratší trasu, řekli jsme si, že je to výzva a mimo to koně potřebují splnit 80km potažmo 84km, na které byla trasa navýšená.

Ráno jsme se s koňmi na ruce přesunuli z boxů na start, kde čekalo dalších 8 startujících. Oba kluci se snažili vyrazit dopředu, ale myslím, že po pár kilometrech pochopili, že tentokrát jsme na ně vymysleli něco jiného. Jen El Gozali vypadal, že má energie na rozdávání a vesele řádil v čele lotu. První kolo 2x 21 km se zdálo nekonečné. Terén byl tvrdý jako beton a na loukách obrovské díry vyšlapané od krav. Jelo se stále z kopce do kopce. Občas se dalo zacválat, ale většinu trasy šlo absolvovat pro složitý terén pouze v klusu. V průběhu prvního kola jsme se posunuli na 2-3 místo, El Gozali se stáhnul až za nás a před námi běžel pouze arab Habib. Druhé kolo 21km uteklo rychleji, ale teplota stoupala. Kluci už měli terén v malíčku, take to už běželi po třetí a již tušili, kde je necháme nacválat a kde naopak stáhneme do klusu. Přesně si pamatovali, že za rohem už číhá někdo, kdo je poleje a dá jim napít, o koho se příležitostně v nestřežené chvíli můžou důkladně podrbat. Po další (třetí) veterinární prohlídce, už koníkům došlo, že něco je opravdu jinak. Po nasedlání jsme zachytili nechápavé pohledy a kdyby mohli, tak si asi i odplivnou. Začínalo být tropické vedro a kluci se zdáli být trošku zmoženi. Po prvních pár kilometrech ale chytili „druhý dech achaltekince“ a s hrdostí doběhli do cíle na 2. (Syrgyn) a 3. místě (Mahriban).

Na závěr jsme se ještě ucházeli o cenu kondice. Pro hochy to byla první podobná zkušenost a na jejich mimice byl patrný údiv, když jsme je po hodině opět vedli směrem směrem k veterině. S úlevou zjistili, že se už nikam, ale opravdu nikam neběží a tak jsme už jen čekali na vyhlášení.

Pro sedmileté achaltekinské koně to bylo první absolvované „S“ a v tak náročném terénu to zvládli opravdu výborně. Největší dík patří samozrejmě našemu týmu, protože bez něj bychom to ani my ani koně nezvládli.