|
DOSTIHY
Rozhovory s majiteli
startujících koní |
|
Zdenka Skopalová a Viktor Barsa chovají achaltekince od roku 2002, a to na farmě Dorkeik na Slapech u Prahy. V současné době farmu obývá osm plnokrevných achaltekinců a jedna klisna podílová. Zdenka Skopalová již v loňském roce připravovala do dostihu achaltekinských koní svého plemenného hřebce Damaska, který se zúčastní i letošního ročníku Ceny Boinou na závodišti v Pardubicích. Dovolila jsem si paní Zdence položit několik otázek:
Odpovídá: Zdenka Skopalová
1. V čem vidíte smysl dostihů achaltekinských koní a jak vidíte perspektivu dostihů v České republice do budoucna? Smysl vidím ve zviditelnění plemene a testování koní. Perspektiva je ale zřejmě, bohužel, poněkud nejistá. Podíváme-li se do startovních listin loňského a letošního roku uvidíme stejné koně. Vše je o majitelích a jejich zájmu. Pokud se „neprobudí“ nynější majitelé koní v aktivním věku, budeme čekat až dorostou hříbata u majitelů nových a doufat, že se mezi nimi najdou tací, kteří se budou chtít dostihů účastnit. Pokud to tak bude, mohl by se již v příštím roce uspořádat dostih tříletých koní. Ročník 2007 byl poměrně silný a tak by tento dostih mohl být velice zajímavý. Doufejme tedy v nadějnou perspektivu.
2. Mnoho lidí z řad majitelů achaltekinců se obává, že se jejich kůň během přípravy stane příliš temperamentním a hůře ovladatelným. Jaké jsou Vaše zkušenosti v tomto směru? Tyto obavy tedy rozhodně potvrdit nemohu. Skoro bych řekla, že naopak, ale je to o přístupu a o práci s koněm. Pokud nenaučím koně zastavení a zpomalení v normální práci, dá se předpokládat, že při rychlé práci nás tzv. „povozí“. Nejde tedy o přílišný temperament, ale o stupeň výcviku. Je věcí každého majitele aby si koně připravil tak, aby se tohoto nemusel obávat.
3. Jakým způsobem trénujete a jak vůbec probíhala letošní příprava na dostih? Vzhledem k tomu, že nejsem odborník na dostihový trénink (ani žádný jiný) vlastně ani nevím, zda trénujeme málo nebo hodně. Navíc terén je u nás kopcovitý a najít delší, alespoň trošku rovný úsek vhodný pro rychlý cval je skutečně problém. Chodíme tedy „jak to jde“, velkou část vyjížďky klušeme, cváláme kratší úseky cca 200 – 400m, rovinky nebo kopce. Letos jsme měli štěstí a našli jsme neoseté pole, kde se dalo jít rychlou práci cca 1500m. Toto políčko jsme chodili tak 3x týdně. Někdy 1x, někdy 2x, pokud jsme šli dva oblouky, tak první pomalu a druhé již rychleji. Bohužel ho před měsícem zorali, sice naštěstí i uvláčeli, ale po vydatných deštích kdy bylo velmi měkko a následně po větrných dnech se na povrchu utvořil „škraloup“ který se propadá a Damaskovi se tento povrch opravdu nelíbí. Trénink tedy zřejmě nemá ideální, ale kondici má a 1.600m uběhne – jak, to už bude překvapení. Pro mne je důležité, aby doběhl v pořádku…
4. Krmíte speciální krmivo pro dostihové koně nebo podáváte nějaké vitamínové či jiné doplňky? Krmím směs Energys Extra v množství 1,5kg ráno, 1,5kg večer a po poledni dostává 3/4kg ovsa. Žádné vitaminové ani jiné doplňky nedávám.
5. Jaké jsou Vaše plány a přání do budoucna vzhledem k dostihům? Hlavním přáním je, aby se dostihy pořádaly i nadále a aby se rozvíjely. Doufám, že budou všichni koně v příštím roce v pořádku a že se zadaří, aby vyběhly obě mé tříleté klisny.
Za rozhovor děkuje Petra Marešová
________________________________________________________________________________________________
Farma GG ze Stránky u Mšena se zabývá achaltekinci od roku 2005. Na farmě jsou soustředěni převážně podíloví achaltekinci, výjimkou je plnokrevný plemenný hřebec Polotlize, kterého manželé Gálovi připravují do červnové Ceny Boinou na závodišti v Pardubicích.
Odpovídá Vlasta Gálová
1. V čem vidíte smysl dostihů
achaltekinských koní a jak vidíte
4. Krmíte speciální krmivo pro
dostihové koně nebo podáváte nějaké
5. Jaké jsou Vaše plány a přání do
budoucna vzhledem k dostihům?
Za rozhovor děkuje Petra Marešová
___________________________________________________________________________________________________________
Před dostihem v Pardubicích jste měli možnost si přečíst o tréninku hřebců Damask a Polotlize, které jejich majitelkám položila předsedkyně ČSCHAT, Petra Marešová. Určitě by zájemce o achaltekinské koně zajímal i její názor na tyto otázky. Ráda bych tedy dodatečně, jakožto majitelce vítězného koně položila také jí, několik otázek.
Odpovídá Petra Marešová
1. Máte z nás (účastníků dostihu) největší zkušenost s tréninkem, poraďte případným budoucím zájemcům o dostihy, jak trénovat. Jak odhadnout, abychom koně natrénovali dostatečně, ale zbytečně jej nepřetížili.
Každý trénink, ať už dostihový nebo třeba na endurance, se řídí všeobecně platnými fyziologickými pravidly – tj. musí být postupný, musí být cyklický ( střídá se fáze zatížení s fází zotavovací), musí být dostatečně dlouhodobý, aby se kůň mohl adaptovat z hlediska funkčnosti svého organismu na požadovanou zátěž, musí být pravidelný ( zvolení optimálního počtu frekvencí adaptačních podnětů v tréninku) a v neposlední řadě individuální. Klíčovými slovy tréninku jsou pak objem, intenzita a frekvence. Zatímco v počáteční fázi tréninkového období budou převládat objemové zátěže, v období specializovaného tréninku budou mít adaptační podněty vyšší intenzitu. Obvykle počáteční, přípravná fáze tréninku, spadá do zimního období a jejím cílem je vybudování základní fyzické kondice koně. Je rozvíjena aerobní kapacita organismu, převládají zátěže v klusu nebo pomalém cvalu, práce v kopcích, pracuje se i na obratnosti koně. Tato fáze je pilířem pro další, už více specializovaný trénink a rozhodně se ji nevyplatí uspěchat. V letošním roce nás v tomto směru trochu potrápily klimatické podmínky a protože všichni trénujeme v podstatě v amatérských podmínkách, bez možnosti pracovat na dráze, s tréninkem jsme začali až relativně pozdě (počátkem dubna). Zpět k tréninku – po přípravné fázi nastává období specializovaného tréninku, když už mají tréninky intenzivnější charakter a vyšší frekvenci. Jsou zohledňovány distance, na které jsou koně trénováni (všeobecně u letounů, resp. mílařů se pracuje na rozvoji anaerobního výkonu a dynamické síle, převládají zátěže o vyšší intenzitě 90-100% a nižším objemu 25-60s, u vytrvalců a středotraťařů budou převažovat zátěže o intenzitě 70-90% a objemu 60-120s). Frekvence je obvykle dostačující 2-3x týdně. V našich „domáckých“ podmínkách dochází k určitým kompromisům – protože nemáme nikdo možnost (tedy pokud bychom nevozili koně na rychlé práce na závodiště) chodit kvalitní rychlé práce na dobrém povrchu, je trénink velmi závislý na klimatických podmínkách (tvrdo x měkko, aj.) a s trochou nadsázky i na dobré vůli agronomů místních zemědělských družstev, kterak, kde a čím nám osejí pole vhodná k tréninku J. V letošním roce i díky tomu, že jsme začali trénovat pozdě a později bylo i hodně tvrdo, tak naši koně neměli tak nacváláno, jak bych si představovala, což třeba na Dublerovi, který je první rok v dostihové přípravě, bylo znát. U achaltekinců jsou i další specifika - nemůžeme si dovolit nějakou distanční specializaci vzhledem k nízkému počtu běhajících koní a vlastně i počtu dostihů. Trénuje se tedy na jeden dostih v roce, což je škoda, protože by bylo určitě zajímavé sledovat, jak by si koně v průběhu roku drželi formu a jak by se projevovali na různých distancích. O tréninku by šlo napsat nesmírně moc, každopádně všem zájemcům bych doporučila ke studiu knihu Doc. MVDr. Jaroslava Hanáka CSc. Fyziologie tréninku dostihových a sportovních koní, kde je problematika tréninku rozebrána vyčerpávajícím způsobem. Jsem přesvědčena, že i majitelé, kteří nemají s dostihovým tréninkem zkušenosti, by se nemuseli bát to zkusit. Pokud majitel svého koně dobře zná a naslouchá mu, věřím, že by koně připravit zvládl. Je to šance získat nové zkušenosti a poznat svého koně zase z trochu jiné stránky.
2. Jaké máte osobně zkušenosti s krmivy a jak najít optimální krmnou dávku pro koně v tréninku?
V letošním roce jsme koním v dostihové přípravě krmili Red Mills, irské krmivo, které dováží ZeS Běstovice a.s. Do krmení dostávali hřebci přidán ostropestřec mariánský (od firmy Moravol), podle potřeby dostávali ještě krmivové doplňky od firmy Forans. Jádro ve formě musli jsem krmila ve výši 4kg (více hřebci nesežrali), rozdělených do tří denních dávek, samozřejmostí je kvalitní seno, ke kterému měli koně ad libitní přístup a liz. V loňském roce jsme krmili krmivo Energy´s Extra od ZeS Běstovice a.s. a i s ním jsem byla velmi spokojena, Germes byl navíc krmen cukrovarskými řízky a BiFi jogurtem. Všeobecně – i při krmení je potřeba zohlednit individuální potřeby koně. Každopádně vždy je základem kvalitní seno. Co se týká jádra, tak kromě ovsa a dalších tradičních krmiv, se v dnešní době nabízí celá řada velmi kvalitních domácích i zahraničních produktů, ať už ve formě granulí nebo musli, např. krmiva Energy´s, Redmills, Pavo, Cavalor, Hoveler aj. Samozřejmě záleží i na finančních možnostech majitele.
3. Jedna z vašich otázek zněla, že se majitelé koní bojí dostihového tréninku, aby se koně nestali hůře ovladatelní. Ani jedna z aktérek, tento názor nepotvrdila, jaký je váš názor?
Loni a letos jsem měla v přípravě pět hřebců, a to naprosto rozdílných charakterů, temperamentů, stáří a stupně výcviku. Ani u jednoho z nich nemohu říci, že by se v průběhu tréninku stal hůře ovladatelným nebo nezvladatelným – spíše naopak, všem klukům šla práce k duhu.
4. Jak vy vidíte perspektivu dostihů v příštích letech a jaké je vaše přání? Jaké jsou ohlasy na letošní dostih v zahraničí?
No nevím, po letošních zkušenostech, kdy byly zrušeny dva dostihy pro nedostatečný počet účastníků (Lysá, Karlovy Vary), perspektivu až tak růžově nevidím. Stále je to ten samý problém, s jakým se potýkáme i např. z hlediska účasti na výstavách nebo v jiných sportovních odvětvích – aktivních majitelů achaltekinských koní je opravdu jako šafránu, na akcích vídáme stále stejné tváře. Přitom počet achaltekinců v ČR vzrůstá, u plnokrevných již překročil hranici 100ks. Můžeme tedy doufat a věřit, že dorostou mladší ročníky koní a že se najdou noví majitelé, kteří budou chtít výkonnost a charakter svých koní prověřit na dráze. Myslím, že Turkmeni i Rusové moc dobře vědí, proč své koně v dostizích testují a já bych si přála, aby se i o „evropských“ achaltekincích dalo říci, že jsou to koně konstitučně tvrdí, výkonní a rychlí. Kromě jiného si také myslím, že dostihy jsou výbornou formou propagace plemene a je tak šance přilákat pozornost nových příznivců a potenciálních nových majitelů. Co se týká zahraničí, tak naše dostihové snahy jsou velmi oceňovány v Rusku. Návštěvu dostihu plánovali chovatelé z Itálie, Lucemburska a Německa, ale žel, nakonec nízký počet startujících koní je odradil. Z Itálie dokonce jeden majitel zvažoval účast se svojí tříletou klisnou, ale nevyšlo to. V Polsku máme velkého příznivce, pana Jacka Kobuse, který k nám pravděpodobně v příštím roce se svoji klisnou na dostih zavítá.
Za odpovědi a rady děkuje Zdenka Skopalová |